sos-servis
Drby
Fotosoutěž Praha stokadibudková končí (podle propozic měla skončit na konci ledna). Tento týden proběhlo patrně na všech mapách stažení kontrol pořadatelem.
dnes například byl sebrán Petřín
Jablonec (nad Nisou) uspořádal víkend LOB - Mistrovství na klasice a štafety v okolí Lučan (nad Nisou). Sněhu bylo nakonec až moc - v blízkých Krkonoších připadlo až půl metru a v závodním prostoru to bylo jen o malinko lepší. A byl to těžký sníh, který nechtěl pustit zapadlou nohu s lyží. Nejeden závodník, co ztratil mapu ve sněhu, už ji prostě nenašel a už vůbec byl ztracen, pokud někdo ztratil čip. Nakonec nebylo lyžování ani počasí tak špatné, i když tratě byly spíše na morál než lyžařskou techniku a správnou stopu musel člověk občas na loukách vytušit (a hlavně neprotestovat), i když i některým reprošům v měkkém sněhu došla motivace. Nakonec vyhráli favorité - v ženách Helena Randáková a v mužích Jan Lauerman. Štafety vyhrálo muži VPM a ženy SHK.
Zkus si proběhnout fotorienťák - Praha stokadibudková
Seriál pražských nočních LOBů pokračoval NP LOBem (NP = noční parkový). Běželo se v Miličovském lese, tedy proti minulému týdnu více v lese a po užších cestách, část po rybníkách, kde se dalo jet všude kromě jam (byly zmapovány dost na hrubo a byla to past v ledu od rybářů) a také na místních haldách, jejichž agresivní křoviny sosnoviny proslavily v médiích (článek od pořadatele plaveckoorienťáku v Respektu 17/2008 Divočina na Jižním Městě). Mně slíbil stavitel KLádin zmapování nových kadibudek. Ale ta první, kontrola na ostrově, byla jen rybářská a až ta další na kontrole byla nefalšovaná zelená a tedy "pražská". Pak se na startu/cíli ještě motala TOika, ale to u Pídžípí nepřekvapilo. Ocenil jsem však domapování dalších "pražských" přímo do mapy. Byl použit symbol posed (asi analogie podle činnosti v budce) a tak mám ulehčenou práci ke zdokumentování 100. budky. Nestartovalo se hromadně, ale i tak se kolem mne motalo dost závodníků, takže u kleštiček byla často fronta. Do mapy jsem v noci na krátkém mapníku moc neviděl, ale na rovině bylo nejdůležitější vidět stopy a louky, případně rybníky a nevynechat terčík. Vítěz Radim Ondráček dal jednokadibudkou tedy 6 kilometrovou (když uznám rybáře a toiku tříbudkovou) trať něco přes 35 minut.
Slibovaný plavecký orienťák v aquaparku v Liberci vyjednal nové podmínky - Upravený rozpis. Pokud se má uskutečnit za rozumné startovné, musí se přihlásit dostatečný počet závodníků. Tak pokud neLOBujete, neváhejte a hlaste se. Podmínky prý nakonec nebudou tak nepřející.
O víkendu 23.-24.1. se konaly ve Vrbně pod Pradědem první dva LOBy. Do Jeseníků to bylo pro většinu z nás dál, ale zato tam vládlo přes den krásně slunečné a mrazivé počasí. Pro nás, co na lyžích tolik neumíme, to byl samej kopec. Ale sjezdy nebyly naštěstí tak nepříjemně rychlé, jak to mám zapamatované z minulých LOBů ve Vrbně. V sobotu se jelo Mistrovství na krátké trati, kde zvítězili Helena Randáková a Ondřej Vodrážka. I v neděli v hlavních kategorií zvítězili stejní vítězové na klasice. Delší tatě už byl trochu problém namotat tak, aby to nebylo jen po jedné cestě tam i zpátky, ale "profíci" asi byli spokojeni. Mapařinka byla jen ve spodní části kolem hrázek, kde se ale vyplatilo jezdit neLOBácky skrz a mimo stopu.
V rámci pražských nočních tréninků F1 se jel ve středu 20.1. noční LOB u Hostivařské přehrady. Vybral jsem si kratší trať šestikadibudkovou. Pořadatel uváděl šestikilometrovou, ale já to počítán přes nově objevené budky. Po dvoudenní oblevě přituhlo, a tak se bruslilo pěkně po tvrdém. Protože v noci moc nevidím a nevidím ani při LOBu, kdy mám mapu nakrátko v mapníku, tak jsem toho moc neviděl a spoléhal na to, že to na Přehradě znám. Kromě tlustých cest, tratě a žluté jsem všechno viděl rozmazaně nebo vůbec. Až doma jsem zjistil, že i s lupou je vše rozmazané, protože i černá byla rastrovaná. Dlouhou trať (11km) vyhrál za 45 minut reproš KLádin.
Kampaň za zachování MČR na dt od Tomáše Prokeše
Rozjel jsem přesvědčovací akci k zachování MČR na DT. Včera jsem rozeslal členům SK otevřený dopis a vyzval lidi na Facebooku, aby psali členům SK, že souhlasí s dopisem nebo že chtějí MČR.
Pošlete svůj názor členům SK na jejich emailové adresy: petr.klimpl@worldonline.cz , pakuo@mail.ru , josef.rychtecky@jrn.cz , slezak@avonet.cz , d.ales@worldonline.cz , honzafiala0@gmail.com , hlava@iresta.cz , r.mapservis@worldonline.cz , kratochvil.martin@seznam.cz , jnetuka@wo.cz , jan.perinka@atlas.cz , krambousek@gmail.com , j.rydl@etk.cz , zhaly@seznam.cz ).
Čtěte: Otevřený dopis členům soutěžní komise
V sobotu 16.1. jsem zahájil svojí jubilejní 40. orienťáckou sezónu a vyrazil na Skirogaining, který pořádal Krušnohorský rogainingový klub Litvínov (LIV) a USV TU Dresden. Mezinárodní závod proběhl na území 2 států a i účastníci byli z obou států. 6 hodinový scorelauf nebyl až tak extrémní, i když během závodu zesílil nepříjemný vítr a na pláních byla mlha. Pořadateli se podařilo připravit velké množství kvalitních stop, a tak to bylo ve srovnání se standardními LOBy pohodové ježdění. Nejvíce kontrol objeli a bodů vyjeli Petr Bořánek a Miro Kovář.
Příznivé sněhové podmínky vyprovokavaly mnoho orienťáků k pořádání tréninkových LOBů, často nočních. Kotlářka zve na ten svůj ve čtvrtek 17.1. do Hvězdy (sraz od 17.15 na známém místě u dopravního hřiště).
O víkendu se přece jen konala Pražská zimní liga. Sobotní závod byl zrušen, byl by to zajímavý boj v záplavách sněhu. Na neděli 10.1. byl připraven bluslařský závod Stará plavba v bývalých ramenech Vltavy v Libni. Bohužel těžká sněhová vrstva vytlačila nad led vodu, a tak to byla čvachtaná. I pro stavbu tratě byly podmínky dost omezené. Ve výsledcích zřejmě nebude rozlišené, kdo skutečně bruslil a kdo zvolil náhradní alternativu lyže nebo běžel po svých. Bruslaři měli výhodu, že byli nad vodou. Vítězem se stal Lukáš Drobník, v ženách byla nejlepší Markéta Kuchařová.
Radek Mikuláš plánuje letos do zimní ligy ještě i další netradiční závody jako plavání v aquaparku a jeskynní OB.
V noci před začátkem ohlášeného 3 denního sněžení přibyla v Praze hromada sněhu. Nevěříte? Zasněžování děly v Riegrácích (tam kde byl přeběh mezi 2. a 3. kontrolou na Večerníku Praha) jelo celou noc. Hlavně že se to stihlo dříve, než to přirozenou cestou zařídí příroda. V Praze se máme.
Přestože se první LOBy stále odkládají, uskutečnil se v Jizerkách první letošní lyžařský orienťák - Jizerský Mix-Score 90. Byl to malý závod, kterého se z davu všudepřítomných orienťáků nakonec zúčastnilo 27 závodníků. Z mapového hlediska nešlo o složitou záležitost. Sníh napadl těsně před závodem a padal i při závodě. Protože šlo o scorelauf bylo potřeba zvolit správnou taktiku, kterou ale ti nejlepší měli přece jen vyřešenou, protože museli sebrat vše. To se nakonec povedlo v limitu jen jednomu - Jakubovi Škodovi, který si odnesl i pěknou odměnu, o kterou se nemusel s nikým dělit.
I o vánočním víkendu se běžela Pražská zimní liga, kterou uspořádal Hřebík v Hrusicích pod názvem HřHr (vyslovit stačí jen "hrhr"). Nejprve se vyběhlo na pěkně starou mapu Kuželka mapovanou v zimě před 23 lety. Tam se letos už PZL běžela, i když na verzi mapy 30 let staré. Pak následovala pasáž více po loukách a polích a nakonec nás čekala další mapa v podrobnějším měřítku v okolí Hrusic, kde se nejprve plazilo skrz neprůlezné hrázky v polích a závěr byl po vsi, kde mne to už nebavilo, snad i kvůli délce. Výsledky a odkazy na foto, či video na Betově. Vyhrál Olda Janeček, který využil znalost terénu z pořádání před 2 týdny .-) V cíli pak na závodníky čekala hospoda z časů Josefa Lady, kde jsme se dobře občerstvili.
Franta Pašek uspořádal další závod PZL jako závod Večerník Praha Díky počasí to byl závod důstojný zimní ligy, protože bylo hluboko pod mínus deset. Já domorodec ze Žížkova jsem považoval terén závodu za domácí (a nemýlil se). Ale správně položená otázka byla, zda bych se prosadil? Nevím. Všechny chytačky mám oběhlé desetkrát, jen tunel je nový (železniční a budujou tam teď cyklostezku) a tak ho mám proběhlý sotva jednou. A tak jsem vyrazil na odhadnutý čas do Riegrákú vstříc naproti skoro stovce světlostrojů, z nich šedesátka tak cca 5 minut bloudila a já byl uprostřed "dění". A věděl, kde je kontrola .-) Světlostroje neúprosně česaly a já se bavil. Na trati byly 2 tunely - celkem 600 metrů a tedy skoro 8 procent trati (dohledat tam terčík bez světla nešlo), několik záludných kopců a na nich pár neřešitelných obíhaček (pro nežižkováky). Vyhrál Jirka Fišer.
Zajít si na piknik s grilováním nebo opékáním špekáčků do pražských lesů už nebude problém. V rámci Projektu čisté a zelené Prahy začaly v lesích hlavního města Prahy vznikat pikniková místa. Ke standardnímu vybavení patří ohniště, dřevěný piknikový stůl s lavicemi a odpadkový koš. Pikniková místa budou postupně vybavena i mobilními toaletami. U každého piknikového místa budou pracovníci Lesů HMP pravidelně doplňovat i dřevo!!! A tak stále častěji ke koloritu běhání za promrzlých večerů (a že teď mrzne) například v Krčáku, ve Hvězdě či Šárce bude patřit i kouř s ohýnkem a kolem něj parta zarostlých mužů v ošuntělých šatech opékajících si špekáček a popíjejících Braník či levné vínko (např. včera na lokalitě PM Kunratice okružní). O čistotu kolem prý nemusíme mít obavy, protože v rámci akce Praha stokadibudková jsou nejen pikniková místa a dětská hřiště hluboko v lesích vybavována mobilními záchodky, které velmi malebně zapadají do krajiny pražských lesoparků. Pro přátelé Pídžípí a jejich fanklub je tu však také jedna špatná správa. Protože v zadání projektu bylo "Zelená, nikoliv modrá Praha" nemohl se do soutěže na prozáchodkování pražských lesů přihlásit jejich kultovní maskot a sponzor a záchodky jsou od zelené firmy Johnny servis. Pro orienťáky se pak otvírá otázka, zda mobilní záchodky mapovat, když jsou snadno přemístitelné. Ale protože je v nich pravidelně doplňována zásoba toaletního papíru, bylo by škoda jejich výskyt v lesích ignorovat. A až budete po tréninku v mrazu čekat na autobus dvojnásobně dlouho než dříve (musí se šetřit), bude vás hřát alespoň to, že jste se v lese dobře vysrali.
12.12. proběhlo v Praze na Strahově shromáždění sekce OB a Valná hromada ČSOB a také shromáždění sekce LOB. Ani letos neproběhla žádná veledramatická jednání. Na zasedání sekce OB byla větší diskuze a hlasování jen o zrušení MČR na DT, což ale vzhledem k osazení delegátů nebyl problém prosadit.
Doufejme, že lidé ve vedení sekce budou alespoň natolik soudní, aby dali podmínky pro zachování této disciplíny v celostátních strukturách soutěží. Odpoledne se o show postaral Libe, který chtěl zvrátit loňské rozhodnutí o přejmenování svazu a neuspěl. Na věci kolem rozpočtu pak nezbylo moc času (a čas byl provokativně odpočítáván na plátně zřejmě Rysákem) a tedy žádná revoluce se nekonala. Vlastně kolem financování není moc na výběr, pokud by nemělo dojít k radikálnějším řešením.
Noční F1 pokračovala 4. závodem těsně za hranicí Prahy (Praha je v druhé půlce mapy) na mapě Juliána. Pro mne notoricky známý terén, kde mám natočeno tisíce kilometrů, jenže to bylo před čvrtstoletím .-) Ondra mi slíbil, že vrstevnice budou stále sedět. Navíc jsem je v OCADu sám kdysi dávno nakreslil. Ale kromě výběhu a seběhu k autům v lese žádná vrstevnice nebyla a trať byla složená z nepřetržitého sledu motýlků (ale v té zjednodušené variantě, co pro ní je výstižnější trochu jiný výraz) poskládané na rovině mezi hustníčky, které proti stavu mapy už trochu dorostly.
Na nejdelší trati zvítězil Jockey.
V pátek 4.12. proběhl noční Mikulášův kufr, nejstarší závod v Praze, který pořádala PGP snad po čtyřicáté. To je tradice.
Tentokrát čekalo na závodníky parkové proběhnutí po Letenských sadech. Přes 100 účastníků se rozdělilo do 3 kategorií a závod se počítal do PZL. Na nejdelší trati zvítězil Ondra Pospíšil.
Seriál pražských zimních nočních tréninků s hromadným startem F1 pokračoval 3. závodem 2.12. přímo v Praze a to na mapě Vrabec.
Mapa byla bez zelené, která se ale vyskytuje rozplizle v celém lese a ani absence žluté závod tolik neovlivnila. Hodily by se hlavní cesty, ale co svou mapu přece znám.-) Najít ale kontroly v jemných teréních tvarech pro ty, co jako já zaostali za čelem, nebylo v listí jednoduché. Naštěstí v ploché části jsem chytil na pár kontrol čelo dlouhé tratě. Bylo to pěkné proběhnutí, kde mou pomalost zvyšovalo i to, že v noci do mapy moc nevidím. Ale našel jsem všech 24 kontrol (dlouhá měla 36)
Pražská zimní liga pokračovala 2. závodem v Petrově u Prahy na mapě Ďábel. Eva T. postavila nenáročnou, i když kopcovatou trať. Počasí bylo nezimní. Les se za poslední tři čtyři roky díky kácení změnil k nepoznání a víc než za předchoích 20 let. Závod vyhrál Olda Janeček před Voitoiem.
Byl spočítán megaranking 2009 - muži - vítěz Tomáš Janovský a ženy - vítěz Lenka Hrobařová. Rankoholici tam rovněž najdou spočítané výslekdy za sezónu. Moc se neliší, a proto vítěze najdete na čele megarankingu.
Sezóna skončila a už 21.11. začíná Pražská zimní liga. Začíná se "nepražským" závodem u Plzně a některé (rovněž nepražské) závody nejsou určeny pro neplavce.
V pátek 6.11. se po dvou letech běžely noční štafety - HULK. Běželo se v pichlavém Kamýku za relativně příjemného listopadového počasí.
Start mužských štefet byl pojat velkolepě, protože přesně v 18.30 začal i několikaminutový ohňostroj. Pak už jsme se vrhli do lesa, kde jsem pečlivě dbal na to, abych nelezl zbytečně mimo cesty. Proč, to prozradí fotky z prostoru závodu od Kalimera.
Závod vyhráli favorité z PGP - C.Sysel, V.Hora, J. Flašar, M.Spurná, M.Tichovská, V.Hrstková.
Ve dnech 31.10.-1.11. se konalo na Šumavě v okolí Javorníku M ČR v horském OB. Počasí závodu přálo a vždy se z ranní mlhy vyklubalo sluníčko, i když tam kde byl stín celý den se držela jinovatka. Tratě tentokrát měly měkčí parametry. Záludné ale bylo, že v lese bylo velmi málo cest. První den dost závodníků podcenilo špatnou průchodnost "kapřího" terénu, když nezvolilo zdánlivě nevýhodnou obíhačku po cestách či silnici. Dalo se tak ztratit třeba 30 minut na postupu. Druhý den byl les prostupnější a dalo se volit dost postupů po cestách. Vítězem se stala slovenská dvojice Marián Dávidík a Lukáš Barták.
Na státní svátek 28.10. zakončila pražskostředočeská oblast sezónu docela příjemným závodem na mapě Ježibaba poblíž Dobříše. Dál už Praha pořádá jen horské a jiné netradiční závody. Pořadatel nás trochu napínal se startovkou a možná řešil i jiné problémy, jako rostoucí počet dohlášek u příchozích a na linii. Ale vlastní závod vidím jako fajn proběhnutí na krátké trati, kde nebylo žádné extrémní převýšení, žádné hustníky, jen občas šípko ostružinový podrost, který zpomalil hlavně dříve startující. Dohledávky občas znesnadnily jámy, občas vychýlená mapa. Ale rychlost vítěze v H21L těsně nad 5 minut na kilometr vypovídá o tom, že se hlavně muselo rychle valit a detaily se nezabývat. Když jsem odjížděl vyhrával Luboš Matějů a Simona Karochová, ale je potřeba kouknout na skutečné výsledky na webu závodu
Jeden z posledních letošních o-víkendů zahájila Praha v bezprostřední blízkosti Prahy v Říčanech Radošovicích na mapě Údolí raků. Les, který byl kdysi velmi rychlý, už asi přes dvacet let postupně zahušťují nepříjemné hustníky. A skutečně prostor nezklamal a byl to asi nejhnusnější závod sezóny. A to v prostoru neležel sníh jako před týdnem. K tomu byla pěkně kapří mapa, když žádný špičkovější mapař na mapování nekývnul. Asi to moc nevadilo Honzovi Šedivému, který se přiblížil kilometrovým průměrům z minulosti a vyhrál o rovných 8 minut. V ženách byla nejrychlejší Šárka Valáškova, ale rozdíly tam byly jen vteřinové. Výsledky.
Nedělní závod na Kokořínsku byl společný i s Ještědskou oblastí. I neděle měla shromaždiště na koupališti, ale už byla větší zima a žádná alternativa na ohřátí pod střechou. K tomu byl 3 kilometrový pochod z Nedamova na start a z cíle. A tak byl závod docela náročný, zvlášť když jsem si ráno neuvědomil, že se dnes běží v botech bez hřebíků. Nakonec byla trať H21K ještě docela milosrdná a já se tak vrátil z lesa v reálném čase a ani moc cestou z cíle nezmrzl. Výsledky
Asi nejvíce závodníku se o víkendu 17.-18.10. sjelo na pražskostředočeské závody u Slaného. Mnoho závodů bylo pro nepřízeň počasí zrušeno a i Praha zrušila sobotu, naštěstí ještě dříve než prostory postihla sněhová kalamita. Ale nedělní závod se běžel v příjemném borovicovém lese na Kejkolu, kde po ranním dešti občas i vysvitlo slunce. A tak jsem sundal druhou vrstvu a vyběhl jen v krátkých rukávech. Les i hospodu v Jedomělicích starší generace zná dokonale, a tak mne v lese překvapila jen špatně čitelná mapa, kde i když šlo o desítku s dvoumetrovou ekvidistancí, zvolil kreslič nesprávně patnáctkovou velikost symbolů. Díky tomu jsem asi dvakrát malinko přeběhl a dohledával, ale jinak to byla příjemná a rychlá trať s občasnou mapařinkou ve vrstevnicích či pískovcových skalkách. Na shromaždišti nás po závodě čekala dobře zásobená hospůdka a bohužel nekonečná fronta na vyčítání, které probíhalo i přes marný boj s technikou stále neobvykle pomalu. Takže se stihly tak tak vyhlásit dětské tratě a dospělí si na výsledky musí počkat.
O víkendu 10.-11.10. se konal Vodňanský kapr. Běželo se přímo v okolí Pražáku, takže se našlo i dobré zázemí na hřišti a vydrželo ještě pěkné počasí. Mapa Svobodmé hory je dost kopcovitá, ale stavitelé nás šetřili a závod byl nakonec nečekaně rychlý. Frajeřinkou bylo jít bez popisů, protože bylo nachystáno několik chytaček v podobě dvojkontrol. Pořadatel však nakonec vyslyšel protest od jedné dámy a jednu záměnu kontrol uznal a většinu lidí oddisknul. Mezičasy ale stejně prozradí, kdo byl takto zvýhodněn. Spousta lidí bere závod jako kulturně společenskou akci, takže dobře obsazené mohly být i jiné než hlavní kategorie a elita byla nakonec pro malý zájem zrušena. Vítězi závodu se stali Katarina Labašová a Michal Matějů.
Praha zahájila podzimní sezónu u Západočechů, když 26.-27.9. uspořádala Pragovka v oblíbených terénech u Tisu u Blatna 3 závody Sklárna 2009.
První den se běžela krátká a sprint a tratě byly velmi pěkně vymyšlené. Prostě jemná mapařinka převážně v čistém lese na slušné mapě. Co vázlo byly věci okolo, jako vyčítání, tisk mezičasů a ovšem hlavně se kdekoliv občerstvit. Odpolednější sprint probíhal více hladce a i ta hospoda se konečně rozeběhla.
V neděli se stavitel tratí asi špatně vyspal a nasázel spoustu nesmyslných kontrol tam, kde to moc nesedělo. A to že to tam nesedí se hlavně ví z minula. Navíc byla ze stavby vidět křečovitá snaha po zašívání kontrol do hustníků a prostřední kámen v kamenném poli snad ani nemá cenu komentovat. Ale naštěstí na klasice bylo málo kontrol a tak ty dohledávky nedohledávky šlo na rozdíl od opět nefungujího bufetu a vyčítání zkousnout. Prostě pěkný víkend, krásné počasí, krásné tratě, ale trpělivost při vyčítání a žízeň a hlad (šlo o vícedenní). Celkové výsledky byly trochu zmatečné (původně vyhrávali co měli o kontrolu méně), tak alespoň uvedu, že běžela celá řada mimopražských závodníků, jako "plzeňský" Tomáš Prošek nebo liberečtí "Heczkovi", "moravský" Košárek a samozřejmě řada mladých vynikajících Pražáků. Výsledky nakonec jsou a hlavními vítězi po sečtení všech 3 etap jsou Pavla Fialová a Pavel Košárek.
Asociace OBSONKK přívatala podzimní sezónu první podzimní noc závodem lahváčového OB. Běželo se na nové mapce Džbán - Dívčí skok. A protože jsem mapu na jaře mapoval a dost často tam i běhám, tak se mi docela dařilo, i když konkurence byla tentokrát početně menší. Na postupně doplňovaných kontrolách do mapy jsem preferoval hlavně travnatou část mapy, doplněnou občasnou skalní vyhlídkou v lese. Po pár hodinách prý zátky v lese už žádné nezbyly a devítka stačila na vítězství.
O víkendu 19.-20.9. se konalo Mistrovství ČR na klasické trati v Blansku. Pořadatel vybral pěkné shromaždiště, kam to bylo jen pár metrů z tělocvičny. Horší to už bylo v lese, kde se běhalo hodně v nepříjemném podrostu a velmi často se také kličkovalo mezi vývraty. Stavitel to neměl lehké a opravdu nic světového v takovém lese nevymyslel. Nedělní finále bylo i v čistější části lesa, ale také ještě kopcovatější. Ani tady toho moc vymyslet nešlo. Nepříliš korektní byla radiokontrola mezi vývraty. Ten, kdo chtěl vyhrát, musel se v hlavních kategoriích poprat s délkou tratě, která přesahovala obvyklé časy na klasice. V hlavních kategoriích vyhráli Dana Brožková a Osvald Kozák.
OK Lokomotiva Plzeň uspořádal 12.-13.9. v Lomničce u Plas dvojzávod béček. Běželo se v rychlém borovicovém lese, kde běh zpomalily kopečky a místa s hlubokými rýhami. Počasí bylo chladnější, takže se běželo za příjemného počasí. Sobotní klasiku vyhráli Šárka Svobodná a Petr Kozák. Nedělní krátká byla v rýhách a v bývalém lomu, teprve konec tratí byl rychlejší. Vyhráli Dana Brožková a Martin Henych.
Podzimní sezónu zahájil víkend v Liberci a okolí, kde se běžely štafety a sprint. Sobotní štafety se běžely v Ruprechticích na Žuláku za typicky ještědského počasí, jak ho známe z jejich oblasťáků. Ale nepršelo moc. Štafety byly namotané pro mne nepochopitelně v úzkém pruhu mapy kolem lomu. Terén je to pěkný a pěkně kopcovatý. Tratě byly kratší, kvůli odpolednímu závodu a tak vše mělo rychlý spád. V hlavních kategoriiích vyhrály štafety muži TUR a ženy LPU. Odpolední sprint v nedalekém lesíku vyhráli pardubičtí Vladimír Lučan a Martina Dočkalová.
A ještě k mapě štafet - Za deštivého počasí nebyla moc čitelná mapa tištěná na laseru a stěžovali se nejen veteráni, hlavně v zelených plochách.
A ještě jedna zajímavost v nejstarších veteránech. Startovala tam čistě rodinná štafeta 3 bratrů.
Poslední prázdninový víkend je v českém kalendáři tradičně Cena Východních Čech. Na řadě byl letos oddíl PHK a ten vybral klasický kemp i terén v okolí Vyhnánova. Tam nás čekal velmi rychlý převážně čistý les, pár kopců a spoustu kontrol na kamenech a srázcích. Byla to taková pohodová prázdninová akce s pěkným zázemím. Snad občas prý nestíhal pivobufet, ale my přespolně ubytovaní jsme si ani nevšimli. Ocenil bych stavbu tratí, která na rozdíl od mnou letos absolvovaných vícedenních v Česku, měla myšlenku a dávala závodníkům řešit řadu zajímavých problémů. Až poslední etapa byla postavena zbytečně letecky a v některých kategoriích se tvořily megaautobusy. Ovšem taky někdo v tom letu vynechal kontrolu nebo orazil jinou. Vyšlo samozřejmě i počasí, kdy se na poslední etapu pro běžce příjemně ochladilo. Elitní kategorie vyhráli Kamila Gregorová a Vladimír Lučan.
Předposlední prázdninový víkend patřil tradičně Pěkným prázdninám, které proběhly v okolí Rovenska pod Troskami. Na první etapu nás autobusy dovezly do skal v okolí Hrubé Skály a byla nejdelší a nejkopcovatější. Na můj vkus tam bylo až moc traversování, ale ostatní kategorie to měly postavené lépe. Odpoledne nás čekal krátký závůdek v takovém obyčejném zarostlejším lese, ale z kempu se nemuselo nikam daleko. V neděli pak byla etapa na opačné straně Rovenska, kde v nevelkém lese byla zajímavá skalní městečka. Já v tomto prostoru napsoled závodil před 25 lety, a většina závodníků tam byla poprvé. I když mapa měla drobné rezervy, závod se všem líbil.
V hlavních kategoriích vyhráli Simona Karochová a Pavel Hradec.
A ještě něco k pěknému víkendu u Melechova, co shodou okolností dorazilo dnešní poštou - V České republice pomocí systému Asmund kompletně zpracoval Martin Kratochvíl část (1km2) mapy Melechov pro MČR 2008 na klasické trati. Na výsledku není patrný žádný rozdíl proti klasické metodě. Jen při podrobném zkoumání pomocí Ocadu lze poznat, že kresba není křivkami ale lomenými čarami. - více z testování GPS a nových technik se dočtete na strínce Mapové rady - Zpráva z testování GPS (2.9MB - zip). Ale neodpustím si doplnit, pokud to budete číst, že v ukázce je klasicky po českomoravsku porušen mapový klíč.
Další závody, které jsem absolvoval byl třídenní Magnus Cup, který se běžel v místě loňského MČR.
Centrum závodu bylo uprostřed lesů i s rybníkem na koupání a hospodou v hotelu, která stíhala obsloužit závodníky, i když s vypětím všech sil. V lese to nebylo orientačně náročné, převládal čistý les a kameny i skalky v něm byly přehledné. Díky kratším tratím nevadily ani kopce, i když na poslední nejdelší etapu se udělalo upocené vedro. Přesto bych vytknul stavitelům stavbu tratí, která mi připadala bez myšlenky, zvlášť třetí den, kdy nás stavitel honil kolmo na vrstevnice ve 100 metrových svazích nahoru dolu. Do programu závodů se vešel i supersprint a noční. Hlavní kategorie vyhráli Kamila Gregorová a Luboš Matějů.
Za dalšími krasovými závody jsme zajeli na Slovensko, kde se pořádala tradiční Grand Prix Slovakia, která byla současně jako Karst Cup. Centrum závodů bylo v rekreační oblasti Dedinky, kde bylo dostatečné zázemí včetně možností ubytování i výletů. Jen na etapy to bylo dál. Terény prvních dvou etap byly nejklasičtější - mapy Propast a Brázda. Běhání po nich mi po slovinském OOCupu připadalo skoro nudné, ale i tak dost někteří závodníci chybovali. Další dvě etapy u obce Hnilčík byly v Slovenském ráji a byly především fyzicky náročné, protože se běhalo v extrémně kopcovitém horském terénu. I tady mělo pár lidí problémy s dohledávkami mezi kameny a skalkami na prudkých svazích, kde se lezlo po čtyřech. Pro mne se jednalo o osmou a devátou etapu, navíc bylo i dost horko, takže jsem ve svazích moc nepádil a spíše se plazil. I tak to byly nejen pro mne nezapomenutelné zážitky, které si nenechalo ujít mnoho českých závodníků. Elitní kategorie byly obsazeny skvělými závodníky, ale ti to brali především jako závěrečnou přípravu na nedaleké mistrovství světa. Nakonec vyhráli v mužích Gristwood Graham a v ženách Hausken Anne Margrethe. Ale za povšimnutí stojí i výkon Číňanky Li Ti, která po roce opět dorazila do střední Evropy a vyhrála s ohromným náskokem v kategorii W21A a deklasovala i muže v M21BR a M45.
Závrtové závodění jsem letos zahájil na OOCupu . Počasí bylo ok = kromě 4. etapy svítilo sluníčko, ale bylo docela vedro. První dvě etapy byly ve velmi extremním terénu - závrty, neběhatelný kamenitý terén a skoro žádné cesty. Třetí etapa zase byly jen kopce, ale skoro český terén. Jen zavčas přetraverzovat z pravé nohy na levou. Mapa byla perfektní od českých mapařů. Čtvrtý den už byly zase závrty, šutry ještě šutrovatější, nebylo kam šlápnout a cesty se vlnily jak lochneska, snad se tam dalo naběhnout v obíhačkách i stometrové převýšení. Mapu už nedělali čeští mapaři, ale moravští a dal bych jí půlstupínek horší hodnocení. Některé vrstevničky bych protáhnul jinak, ale i tak ty 2 az 3 velekufříky jsou zase jen vinou mé ztráty kontaktu s mapou - jako vetroš mám blbou výmluvu, že na tak malé kudrlinky prostě bez lupy nevidím. Ta bezmoc že nic nepřečtu mne přepadla hned na startu ... a po 8 minutách jsem se radostně našel na druhé kontrole. A poslední etapu jsem neviděl pěšinky a z velkého kufru jsem se našel až po vyběhnutí z mapy. V elitě se dařilo našim mužům, kdy Petr Losman nakonec porhrál vteřinový souboj s Janem Procházkou - v poslední etapě byl normální intervalový start. V ženách vyhrála Francouzska Dodin Celine. Monika Doležalová jako nejlepší z ČR skončila šestá.
Rankoholik v pololetí zná nejaktivnější běžce. Stal se jím Tomáš Janovský s 28 započtenými závody. Jen o 2 závody méně má první žena Katarína Labašová a další žena má 24 závodů - Jitka Svobodobvá. 23 závodů má v ženách Petra Janovská (takže Janovští jsou "rodinní" rankoholici v pololetí), v mužích má 23 závodů Jiří Doucha, Tomáš Leštinský, Vlastimil Polák a také já, i když pro druhé pololetí už začínám preferovat nerankoholické kategorie.
4.-6.7.2009 proběhla Cena sřední Moravy - třídenní závody v terénech, kde se loni konalo MS. Proto také byla velmi dobrá mapa. V lese nás nečekalo nic náročného, převládal čistý jehličnatý les, ale nechyběly ani kopce a hustníky. Závody proběhly za příjemného počasí. Všechny etapy byly poblíž centra, takže se nemuselo nikam cestovat a bylo i dost času na nějaké výlety. Hlavní kategorie vyhráli Zdenka Kozáková a Pepa Hubáček.
O víkendu 27.-28.6. jsem se vypravil na rogaining, který uspořádal v Krušných horách v okolí Moldavy a v přilehlém Německu sesterský oddíl Krušnohorský rogainingový klub. Mistrovství startovalo podle disciplín celý den a do toho se pořádaly ještě 2 kratší MTBO závody. Závodit jsem si s chromou nohou netroufal, a tak jsem byl divákem a částečným pořadatelem. Počasí bylo důstojné závodu, když skoro celý závod se válela na shromaždišti mlha a okolní travnaté lesy byly nacucané vodou. Během závodu jsem navštívil jen nejbližší kontrolu, ale po závodech jsem pomáhal se sbíráním
a vychutnal si zřejmě nejpernější kontrolu č. 50, kterou jsem hledal na placce uprostřed podmáčenejch louček a kleče skoro hodinu. Zajímalo by mne jestli ji někdo našel v noci. Na rozdíl od závodníků pro mne neexistovala možnost ji tam navždy nechat. Ostatní kontroly v okolí shromaždiště už byly jednoduché dávačky.
Hlavní 24 hodinovou kategorii vyhráli Tomáš Udržal a Štěpán Skripnik.
A ještě malý dodatek ke kontrole 50. Jak jsem zjistil ve svém mapovém archivu nebyl jsem na ní poprvé, protože v květnu 1979 jsem v bezprostředním okolí prostoru kolečka běžel tréninkový okruh (dnes by někdo řekl middle) a tu kupičku "razil". Ty bažinaté louky vypadaly stejně, akorát že tehdy i nasněžilo a tak byl ještě vyšší stav vody. A dál kolem byl tehdy suchý mrtvý les plný polomů a vývratů, žádná zelená kleč nebo stříbrné smrky, a když tak čerstvě vysázené a neprostupné břízy.
Ve Zdechovicích nedaleko Přelouče proběhlo ve dnech 20.-21.6. M ČR na krátké trati. Pro krátkou trať byl vybrán poměrně zajímavý les s nevelkým převýšením, trochu menší průběžností a roztroušenými kameny a skalkami. Nebylo tedy těžké vymyslet i zajímavé tratě. Já jsem běžel H45 a s mapou jsem po čase neměl žádné problémy, takže asi byla dobrá, i když o postup do lepší půlky a tedy finále mne připravila vynechaná kontrola, která znamenala skoro 2 minutovou ztrátu. V neděli jsem se už nerozběhl, protože mne bolel kotník a vypadá to, že i když o tom nevím, jsem mu dal ve středu na ppž na Vrabci asi dost zabrat a ani následující dny ho moc nešetřil. Ještě před sobotním příchodem na shromaždiště jsem v místní hospůdce zhlédl přenos z pátečního závodu v Kutné Hoře, takže na shromaždiště už jsem přišel, když bylo pěkně zabydlené. Skoro nic tam nechybělo, ani dobré počasí, když nebylo ani vedro ani nepřišel někým předpovídaný déšť. Odpolední nedělní hlavní finále vyhráli a tedy si odvezli mistrovské tituly Michal Smola a Martina Dočkalová.
Ve čtvrtek 18.6. proběhl další lahváček v Hostivaři na mapě Přehrada. Počasí už bylo skoro žhavě letní, akorát na setmění bylo třeba chvilku počkat. Po rozběhu na sídlišti, kde bylo výjimečně i pivo u pípy, ale najít vchod do hospody se mi nepovedlo, následovaly vytrvalečtější a mokřejší pasáže (skoro všechny piva se našla pod vodou). A protože pořadatel měl dostatečné zásoby, bylo stále co dohledávat. Favorité měli před závodem i další akce (mtbo trénink, oddílový večírek) a tak se nikdo výrazně neutrhl a výsledky byly těsné.
Protože výsledky obvykle nelze zjistit hned, budeme muset počkat na vyhlášení nejvytrvalejšího hledače.
Žaket - Pražský pohára žactva skončil 17.6. posledním závodem na mapě Vrabec. Počasí bylo opět příjemné. Les místy již méně, i když hlavně vadila jeho malá průhlednost. Kopce ani na nejdelší tréninkové trati nebyly nijak dramatické a žákovským tratím se úplně vyhly. Možná ale byly žákovské tratě až moc krátké. Účast byla tentokrát podle mne o něco menší, ale já se vyjímečně do lesa vydal a nedělal jen doprovod. Škoda jen, že Roztoky nemají po ruce další les, a současná mapa jde rozšířit jen přes nesnadno běhatelná místa (vysoké skály, pole).
Na schválení celkových výsledků PPŽ si zřejmě nějaký čas počkáme, protože pořadatel posledního závodu již zlikvidoval (v rozporu s Pravidly) podklady a nemůže
tedy řešit protesty.
FSP uspořádalo o víkendu 13.-14.6. oblastní dvojzávod v Hůrkách na mapě Trhoň. Jednalo se vlastně o kopii loňských béček v komorním oblastním provedení. V sezóně termínově mezi celostátními závody klesla účast na pouhých 250 závodníků a účast zachraňovaly přidružené bankovní závody, na které přijelo téměř 100 lidí. Dost závodníků přijelo jen na jeden den. Počasí bylo opět nádherné a běhací, v lese někteří závodníci sbírali houby a borůvky, v cíli bylo i nějaké koupání. Závodnící ocenili zajímavý terén i dobře postavené tratě. Snad jen některé veteránské kategorie měly přehnanou délku klasiky. Mezi závody si v podvečer mohli ti, kdo přespávali na shromaždišti, vyzkoušet Lotyšské štafety, které kdysi dávno pořádalo SCP v tradičních listopadových termínech. Sobotní krátkou trať vyhráli Kamila Gregorová a Ctibor Sysel, nedělní klasiku Ivana Bochenková a Tomáš Janovský.
Pohodová atmosféra Pražského poháru žactva i početná účast vydržely i pro předposlední závod na Ládví Les to byl malinký, kousek od tramvaje i metra, ale z okrajů lesa byly daleké rozhledy na Středohopří a Jizerky, ale i přes Prahu na lesy na jihu. Tratě měly většinou tvar spirály a závodníci se postupně dostávali do těžší části lesa, kde byl členitý terén plný kamenů a lůmků. Pro děcka to bylo mapově náročné, protože ne všechny tvary šlo na mapu dostat a musely se vžít do generalizace. A tak tam často děti houbařily mezi skutečnými houbaři s košíky. Škoda jen, že pro větší operativnost zvolil pořadatel tisk nových map na laseru i s tratí a čitelněji a kvalitně vytištěné školní mapy zůstávají na tréninky. Příští týden končí seriál PPŽ na mapě Vrabec v Suchdole.
Áčkový víkend uspořádala Kotlářka v odlehlých končinách na Šumavě kolem kopce Kůstrý. Sobotní krátká trať byla v hodně kamenitém a kopcovatém terénu. Neděle byla mnohem rychlejší s malým převýšením a jen občas v hustníkách nebo bažinkách. Shromaždiště uprostřed lesů bylo fajn, ušlo i počasi, i když v sobotu ke konci mírně pršelo. Hlavní kategorie vyhráli v sobotu Iveta Duchová a David Hepner, v neděli Zuzana Stehnová a Petr Losman.
Pátý závod Pražského poháru žactva proběhl na mapě Přehrada. Počasí příjemně chladné, zázemí nekryté, ale s hospůdkami, účast opět hojná. Vlastní terén občas zarostlý, občas cestovky a louky, nic až tak nepříjemného. A skoro tradiční postupy a dohledávky, ale co čekat od mírně oběhané mapy ve městě. Takže taková PPŽ klasika. Díky ignorování zpracování Téčkových tratí se podařilo vyhlásit i pionýrské tratě, i když část žactva nečekala. A příště do minilesíka do Kobylis, do oběhaného, ale v lůmkách místy zajímavě členitého terénu.
O víkendu 30.-31.5. pořádali Sparťané dvojžebříček na Rybníkách (i když mapy dostaly nějaké podivné nové názvy). V sobotu se běžela krátká a protože to bylo v terénu, který byl loni vybrán pro mistrovství na KT, nebylo těžké postavit zajímavou trať. Snad jen kopců mohlo být méně. Zajímavé bylo, že mapa poměrně dobře seděla v kamenech a kopcích, zato porosty byly občas ulítlé. Naštěstí na porostech nebyly kontroly a tak se dalo vše najít. Počasí bylo chladné, ale déšť se závodní době vyhnul a na shromaždišti bylo malé ale dostačující zázemí místního pohostinství, kde se dalo před deštěm schovat. Krátkou trať vyhráli v hlavních kategoriích Ivana Bochenková a Pavel Žemlík. Nedělní závod mi sedl méně, protože pár kontrol bylo v místech, kde mapa neseděla. I klasika byla v pěkných kopcích. Počasí podobné jako v sobotu. Hlavní kategorie vyhráli Monika Doležalová a Luboš Matějů.
Čtvrtý závod Pražského poháru žactva pořádala Pragovka v Krčském lese. Počasí bylo slunečné, chladnější a krásně běžecké. Protože to bylo v lese, konečně jsem také závodil a proběhl si nejdelší Téčka a po čase se pokochal notoricky známým terénem Krčáku. Stavitelka Ilona nás protáhla nejkopcovatější a také nejhezčí částí lesa a nechyběl ani výběh na Hrádek. Příští týden čeká děcka mapa Přehrada, kde to bude víc po loukách, ale také v zarostlejším lese.
Třetí závod Pražského poháru žactva pořádala Kotlářka na mapě Hůrka. Po pětce, sedmapůlce se běželo opět na pětce, tentokrát ale v zavrženém klíči ISSOMcz se šedivými pěšinkami a cestami. Terén odpudivě hovínkový, půlka závodu mezi paneláky, ale takové závody i tak táhnou, zvlášť pokud se dají oběhnout po práci odpoledne. Počasí slušné, i když trochu zapařené, zázemí šikovné a navíc pár metrů od stanice metra. Zajímavou prémierou na PPŽ bylo použití Sportidentu, i když jen pro profíky co mají vlastní čip a razil se jen start a cíl, aby měli počtáři ulehčenou práci s výpočtem, protože profíci s čipy převládají. Další týden se děcka dostanou opět do lesa, i když jen do superoběhaného Krčáku.
Jesenice uspořádala 16.-17.5. první letošní áčka na mapě Viklan. Na Viklanu se běhalo docela často, ale to bylo před 25 až 30 lety. Poslední roky příjemný a zajímavý terén spal. Les to je rychlý, i když méně než hradecký terén před týdnem. Běh stěžovalo jak borůvčí tak nějaké hustníčky a v části lesa bylo velké množství kamenů a skalek. Právě oblast kamenů a skalek nejvíc ukázala na nedostatky v mapě, kdy si snad každý uvědomil, že v mapě jsou některé směry a vzdálenosti rozposunované. Už méně vadila různá klasifikace porostů, když někde bylo vyzeleněno navíc a jinde zase chybělo.
Počasí bylo příjemné, louka pro shromaždiště přesně velká a na ní i to správné zázemí.
Hlavní kategorie vyhráli v sobotu na klasice Iveta Duchová a Petr Losman, v neděli na krátké Radka Brožková a Tomáš Dlabaja.
Další lahváč pořádal 14.5. OBSONKK na Petříně. Slušná byla účast 10 startujících. Hned na startu jsem nezvolil správnou stranu spartakiádního stadionu a neproběhl kolem sekretariátu. Ale ztáta šla díky klidnějšímu druhému startu od mapy dohnat a na druhou i třetí mapu jsem startoval první. Petřín byl v tu dobu plný dvojiček, na které se chodili dívat podle průvodců japonští turisti. Ale my jsme se raději věnovali orienťáku, lahvím a kýčovitým výhledům na Hradčany a Malou Stranu. Na setmění se čekalo dlouho, ale nakonec se podařilo podle plánu ukončit závod před půlnocí, i když možná něco zůstalo nevypito jako výzva pro vytrvalce, kteří hodlali kroužit po Petříně až do rána. I tak asi nepřekonali 9 piv, které našel Marťas. A mne se počase podařilo nenajít žádnou vypitou, i když některé jsem našel až na druhý pokus nebo nenašel vůbec.
Ve středu 13.5. pokračoval Pražský pohár žactva v Nebušicích.v okolí Šáreckého údolí na nové mapě Dívčí skok. Účast přes 200 doběhlých závodníků dala pořadatelům zabrat (na PPŽ není sportident). Počasí bylo příjemné, jen pořadatelé stejně jako minulý týden trochu mrzli. Co se týká lesa a luk, mnohým se terén líbil, ale některým, co absolvovali tréninkévá Téčka (nikoliv PPŽ), dala zabrat mapa, která byla v některých okrajových místech prázdná a chyběli jim tam kamínky a skalky. Pořád bylo lepší některé kameny v okrajových dosud nemapovaných místech vynechat, než nakreslit nesmysly z 20 možná i 30 let starého mapování. Vím své, v terénu jsem kdysi denně běhal, teď méně ale pořád tak 2x do měsíce. Takže se těšte za rok, kdy mapa zase trochu poporoste a místa budou podrobněji promapována, i když asi původní rozsah se všemi šáreckými skálami asi těžko někdo zmapuje, protože věnovat čas a peníze do zakázaného a navíc ne moc orienťáckého prostoru v těch nejextrémnějších skalách nepůjde.
A ještě pro příští týden, kdy DKP se chce vyhnout kolapsu u prezentace, na startu i v cíli, který hrozí díky stále většímu zájmu o středeční PPŽ přidávám informaci - Závodníci, kteří mají vlastní SI čip poběží s tímto čipem a budou razit start a cíl, kontroly v průběhu závodu budou raženy klasicky do papírové průkazky. Závodníci, keří nemají vlastní SI čip, budou mít zaznamenán i start a cíl do papírové průkazky. Takže "profíci" berou SI čipy sebou.
Příjemná "béčka" uspořádali 9. - 10.5. hradečtí klokani v Brzicích. Les byl rychlý a čistý, jen občas se objevil nějaký kopeček a kameny v hustníkách. I díky počasí to bylo příjemné proběhnutí. Na shromaždišti to odsejpalo v cíli i bufetu. Sobotní klasiku vyhráli Monika Topinková a Petr Losman, nedělní krátkou Ivana Bochenková a Jan Panchártek.
Ve středu 6.5. začal Pražský pohár žactva. Troja pořádala tradičně na mapě Troja. A děcka si to opravdu užila. Možná to stavitel překombinoval a na dětské tratě dal až moc kontrol, často v obtížném zeleném humusu na ne zcela jemné mapě. Ale čáru přes rozpočet udělala instituce Botanická zahrada, zřejmě to nějaký "Spolek za zničení krajiny pražské", který vytrvale už skoro 30 let staví v této lokalitě soustavy vošklivých drátěných plotů, které mnohde tvoří i 3 řady za sebou. V nich jsou náhodně vyřízlé průchody, o které si ale můžete rozříznout hlavy. Od loňska opět přibylo několik set metrů drátěného šrotu, který chaoticky přeťal cesty, pěšinky, loučky a hustníky. K "okrášlení" krajiny přibyly i různé sochy, třeba velbloudi sestavení ze zrezivělých trubek od kamen a vyřazených kotlů. Prostě industriální odpadová moderna, sestavená zřejmě z předmětů odložených v lese. Nevím zda Botanickou zahradu místo k přidružení k ZOO, jak navrhuje město, spíše nepřidružit na opačné straně ležící léčebně v Bohnicích. Lesíky jsou totiž zázemím nedalekého sídliště a podivné ploty zprostředkovávají plíživý zábor předtím volně přístupného lesa. Nakonec se děcka vrátila, a pořadatel přestal mrznout na větrné hůrce, kde si původně naplánoval perfektní místečko na opalování. Zázemí závodu bylo dál tradičně v kempu, ale našlo se tam vše potřebné.
V úterý 5.5. pořádal EKP Přebor Prahy ve sprintu na Žižkově na mapě Židovské pece. Jako místní jsem se nemohl zúčastnit pro znalost terénu.-) Ten terén je tak malý, že jsem se snad na něj vypravil běhat jen jednou, a co víc je to o běhání po hovínkách. Ale děckám jsem závod neodepřel a snad se nejen jim i líbil. Navíc přihlášených 350 závodníků už skoro začíná dotahovat obvyklé počty na pražskostředočeských žebříčcích v lese. K mapě bych měl výhrady pro její menší čitelnost cest, to je mezinárodní ISSOM bez cz koncovky. Konal se závod, který ač na malém plácku, přilákal řadu přespolních, ale i ty co si proběhli orienťák po mnoha letech (znali razítka, ale ne sportident). K tomu ještě pořádal generální sekretář Džordž další minizávůdek, kde něco vyhrál každý. Ale hlavní kategorie vyhráli Petr Losman a Šárka Svobodná.
Náročný prodloužený orienťácký víkend prožili ti, co 1.-3.5. zavítali na Mistrovství ČR v NOB a k tomu přidali Jarní trojúhelník. Noční mistrovství proběhlo na mapě Balbín a mariánskolázeňský terén se v noci líbil. Nočními přeborníky se stali Zuzka Stehnová a David Hepner. Sobotní klasika byla ve velmi náročném terénu na mapě Lazy se spoustou poschovávaných kontrol v zeleném. K tomu kopce a podmáčený terén. Nedělní závod opět na mapě Balbín pak byl ve více plochém terénu, ale opět místy v podmáčeném lese. Dvoudenní závody vyhráli Petr Losman a Martina Spurná.
O víkendu 25.-26.4. jsem nevyrazil ani na poměrně slabě obsazenou dlouhou trať ani na tradiční Saxbo a zvolil pro Pražáky blízké závůdky u Plzně. Plzeňáci z LPM slibovali na neděli lahůdku - retro klasiku na mapě z roku 1990 (opravdu kresleno ještě perem a tuší). Skutečnost nás ale zaskočila, protože už sobotní mapa, ůdajně z roku 2006, se jevila podle porostů, že je také z roku 90 a navíc to byl nádherný kapr, když oba dny byla převládajícím popisem jáma nebo prohlubeň. Na mapě Valcha jsem naposled běžel v roce 1977 a tehda se mi zdál terén rychlý a snadný. Letos jsem hned na jedničku pochopil, že tmavozelené hustníky už povyrostly v bílý les a snažil se chytit, ale ač jsem byl 10 metrů od kontroly, tak jsem ji neviděl. Místo dvojky jsem čistě naběhl trojku, což bylo umění, vzhledem k tomu že první tři kontroly tvořily rovnoramenný trojúhelník. Pak už se střídaly kontroly šťastně nalezené s kontrolami, kde se hledalo v rojnici a ne vždy se dalo na rozposunované mapě chytit. Jen Štěpána Kodedu asi česání nezajímalo a projel kolem mne dost suveréně a vyhrál na oblasti s velkým náskokem. V ženách vyhrála Pavla Fialová. Ještě stojí za zmínku poslední kontroly, které byly v semiopen s vysokou trávou, ale tam mi kupodivu mapa seděla a problémy jsem tam měl v tom 77. Počasí nádherné, zázemí s hospůdkou, takže i přes nesnáze v lese vládla spokojennost. Nedělní závod na 19 let staré mapě Senečák byl kupodivu proti sobotě v pohodě, i když jámy byly občas místo v bílém lese v hustém hustníku. K jedné takové dobíhám s jedním veteránem, který zavelel azimut a vzdálenost sedí, je opravdu uprostřed ostružinového hustníku. Zatímco se rojnička věnovala masochistiockému česání, já volil opatrné nakukování a slavil úspěch, protože jsem hustníkem prorážel jen povinné 4 metry. I v neděli bylo krásně, na běhání to víc chladilo a nějaké občerstvení také nechybělo. Zvítězila opět Pavla Fialová a za nepřítomného Štěpána se z druhého místa na první dostal Jiří Bouchal.
V pátek 17.4. jsem vyrazil na Bouchalku, kde se konal noční přebor Prahy, a poprvé ho absolvoval jen jako trenér. Lepší světla jsem sehnal a půjčil děckám a na mne nezbylo. Nebylo co závidět, protože celý večer lilo a pršelo i po celý závod.
Závod byl postaven dost obtížně a především děcka, běželo i žactvo, měla mít tratě postavené s větším citem a odpovídající obtížnosti nočáku. Termínově nočák vyšel na Tiomilu, a tak část nočních specialistů nedorazila. Vyhrál tradiční Petr Henych a v ženách Ivana Bochenková. Řada závodníků přespala v nonstop hospodě do rána a pokračovala na pražský žebříček.
V sobotu už počasí bylo lepší a tak bez problémú proběhl na stejné mapě Pražský žebříček. Teprve ve dne se ukázalo, jak obtížná to byla mapa pro noc, když jsem na řadě míst stál u kontroly a nemohl ji pro mírnou rozposunovanost dohledat, když oblíbeným popisem byly jámy a prohlubně. Ale jinak to byl terén rychlý bez velkých kopců. Denní závod vyhráli Hana Tichovská a Jan Procházka (DKP). Proti nočáku byl denní závod mnohem náročnější pro obsluhu restaurace a jistě byli rádi, když většina hladových vyrazila kolem třetí k domovům.
V neděli 19.4. jsme někteří vyrazili podpořit vyspělý jih Čech, kde pořádal Tábor na nové mapě Holeček v Ústrašicích jihočeské mistrovství na KT. Krásně slunečné počasí a jehličnatý les na rovině slibovaly nenáročný závod. Hned první kontrola mi ale připomněla nesnáze z předešlého dne, když jsem stál uprostřed kolečka v melioračce, ale ve skutečnosti byla kontrola zašitá ještě v další. I na pár dalších místech bych na mapu úplně nesázel, ale většinou to šlo uřídit. Trať byla podle mne docela pěkně natočená po lese, proti pražskému přeboru se střídaly kratší a delší úseky. Les nakonec až tak bílý nebyl, skoro všude byly roztroušené nízké stromky, které stěžovaly průhlednost. Závodníků v jižních Čechách není moc, a tak skoro hned po mém doběhu se před hospůdkou konalo vyhlášení a jelo se domů. Hlavní kategorie vyhráli Pavla Fialová a Radek Teringl.
DKP pořádala Pražské velikonoce. První den se běželo na revidované mapě Čertovy hlavy. Změny byly i po letech jen kosmetické a tak jsem ani nepochopil, proč už nejsem na rozdíl od ostatních autor mapy :-). Trochu nás pořadatel potrápil s popisy, kdy skalní průchody označoval jako patu skalních věží. Třeba kontrola zastrčená v průchodu za jednou čertovou hlavou měla popis skalní věž 15x5 pata. No budiž. Jinak to byl jistě pěkný závod. I další dny se běželo ve skalách, ale více převládal lehčí borovicový les, ale ne až tak běhatelný. Mapy byly opět starší a jen lehce revidované, ale to ani moc nevadilo. Na 3. etapě byl v lese zajímavý velký hustník, kde se bloudilo nebo si alespoň kdekdo přidal vrstevnice. Hustník tu vznikl na spáleništi z roku 1979 (asi za to mohly ještě parní mašinky, které tam tehdy občas s náklady ještě projížděly). Problém asi byl v definici zákazu postupu těsně podél trati, protože ti co proběhli pod skálou, ve skutečnosti běželi po trati. Čistší by bylo nestavět tak zavádějící postupy. Za krásného slunečného a teplého počasí, kde je ten nepříjemný loňský sníh, vyhráli Slovenka Katarína Labašová (ale z DOB) a Němec Müller Philipp z nedalekých Drážďan.
Je to skalní věž nebo průchod? - Já to viděl jako skalní průchody, stavitel to označil za stranu skalní věže 15x5. A více fotek nejen z této konroly.
A začala i lahváčová sezóna. 8.4. zahájil za úplňku a skoro letního tepla OBSONKK závodem na mapě Jíloviště Mapa byla 18 let stará, les se změnil a hlavně jsou pryč doby, kdy jsem tu býval častěji. Přesto byla většina kontrol velmi lehkých. A to bylo nakonec zřejmě důsledkem mého velmi hubeného výsledku. Po krátkém odskoku na vzdálené kontroly a chybce na postupu už nebylo co sbírat. A než jsem zjistil, kde prý ještě něco zbylo, tak už nebylo skoro jistě ani tam. Proto jsem odjížděl nezvykle brzo do Prahy. Možná mohl za výsledek i malý počet lahváčů vzhledem k počtu účastníků, kdy rychle získaný náskok už nešlo jinde dohonit. Takže jsem se pěkně proběhl a víc piva k přepočtu na výkon snad vypil na nevypité občerstvovačce v sobotu.
V sobotu 4.4. pořádal oddíl VSP péžetko na Brdech. Terén jsem si naposled vyzkoušel na zimní lize, a tak jsem se přihlásil do káček a nedivil se, že je i na rovině spousta kamení a vůbec je terén málo běžecký. V hlavních kategoriích vyhrála Ivana Bochenkoví a s přehledem Luboš Matějů.
V neděli 5.4. pořádalo Kladno na mapě Spanilá (hůrka). Les byl klasicky superrychlý převážně jehličnatý s nulovým převýšením (jinam nás ani myslivci nepustili), ale to mi vyhovovalo a mohl si dát i elka. Nakonec se ukázala, jako nejkritičtější kontrola 122, protože skoro všichni doběhli napřed na stejnou světlinku 121. No pár lidí prý neskončilo na klasickém pořadí 121 122, a tak je v cíli potkal potupný výsledek disk. V hlavních kategoriích vyhráli Tomáš Janovský a Zuzka Stehnová.
V neděli 29.3. zahájila Praha dostihovou sezónu. Dostihovou ani ne pro shromaždiště, které bylo na dostihovém závodišti, ale protože se běželo v rychlém terénu, kde vítězové běželi hluboko pod 5 minut na kilometr. Pořádalo OKP na mapě Svatý Václav. Počasí bylo skoro jako v sobotu, tedy zpočátku mokro, pak příjemně. Opakovaně revidovaná mapa měla v některých částech hodně staré hodnocení porostů, a to se při letu mohlo vymstít, ale spoustu letců to neuřídilo ani v jiných částech. V hlavních kategoriích vyhráli v D s přehledem Katarína Labašová a v H jen těsně Štěpán Skripnik.
V jednom z Pěnčínů u Turnova (ne každý trefil správný) pořádal Turnov v pátek 27.3. a v sobotu 28.3. dvojzávod ještědské oblasti. Páteční nočák byl obsazen prakticky jen v hlavní kategorii H21 a 10 kilometrů v rozbahněném lese nebylo zadarmo. V sobotu se část závodníků vydala do lesa za deště a těm později startujícím už svítilo sluníčko. Mapa U zámku nepatří k největším, ale krátká trať se tam natočila dobře. Kopce nebyly velké a vyhli jsme se i nepříjemnějšímu podrostu. Na shromaždišti byl úkryt v tělocvičně. Kdo tam vstoupil, musel počítat s tím, že mu permanentně uklízející pořadatelky někam schovají boty. Kdo si nedal pozor, přišel třeba pozdě na start. Hlavní kategorie vyhráli Iva Rufferová a Jaromír Švihovský.
Dalším jarním závodem byl Jarní pohár, který se běžel 21.3. poblíž Hořic. Jarní počasí bylo ještě chladnější, ale na shomaždišti se dalo na chvilku ohřát v dobře zásobeném bufetu. Běželo se v kopcovitém a občas trochu zarostlejším terénu. Pořadatel udával souvislé převýšení do 50 metrů, a tak jsem se docela divil, jak může být 50 metrový kopec vysoký a nedivil se, že na něm mapař nakreslil 5 tlustých vrstevnic. Ale v jiných částech se to valilo po rovině. Mapově to nebylo obtížné,až na jedno místo, kde jsem naprosto ztratil kontakt s mapou, ač jsem stále viděl kontrolu, ze které jsem odběhl. Mapa kolem těch lomů nebyla moc čitelná a ještě se mi to tam zdálo všechno rozposunované nebo pootočené. Na nejdelší dlouhou trať vyráží čím dál tím méně závodníků a závodnická většina zvolila v hlavních kategoriích C tratě, které nedosahovaly ani délek klasiky. Na té dlouhé byli nejrychlejší Martina Spurná a Václav Komanec.
Česká orienťácká sezóna zahájila za nádherného jarního počasí závodem Jarní skály Problém, v kolika vrstvách trik běžet, se nakonec změnil jen v otázku zda dlouhý nebo krátký rukáv. Tradiční jarní proběhnutí na Kosti je sice v oběhaném terénu, ale právě možná proto se mi to už plete a hlavně jsem podcenil dvě dohledávky na jednom kopci, kde jsem to před třiceti lety :-) zvládal lépe. Takto mne v H21B čekal čas těsně nad 100 a bylo mi jasné, že áčka už by byla pro mě dlouhá trať. Terén byl tedy krásně skalní s optimálním převýšením a slušnou účastí - necelých 500 závodníků z mnoha koutů Česka. I když to byl vlastně ještědský závod, i nám přespolním Pražákům se podařilo být už ve 3 hodiny doma v Praze, pokud ale někdo nevyužil překrásné jarní počasí k výletům po Českém ráji. V hlavních kategoriích vyhráli Václav Komanec a Martina Uvízlová.
Všechny oblasti zaslaly již závodní registrace OB pro sezónu 2009. Registrováno je 6976 závodníků a to je rekordní množství, navíc dosažené již na počátku sezóny. Zkontrolujte si své údaje - registrace on line včetně licencí. Řada registrací měla nepřesné licence - proti oficiálně nahlášeným z oblastí.
Zktrontrolujte přestupy.
Na Slovensku přepracovali Portál máp pre orientačné športy SR a propojili na Google Earth.
Poslední celostátní LOBy se konaly 14.-15.2. pod Jeseníky v Branné. Sníh nejprve pořadatelům chyběl, ale pak s ním měli starosti, protože skoro celý sobotní závod sypalo a foukalo. Terén byl mírně zvlněný a vše bylo natočeno na loukách. Největší kopec na start překonali po oba dny závodníci lanovkou. Zázemí závodu tvořily stánky a stany pod sjezdovkou. Sobotní Mistrovství na klasice vyhráli Helena Randáková a Jan Lauerman, nedělní krátkou Barbora Chudíková a Jan Lauerman.
Valná hromada Pražského svazu OB. Řešily se především finanční otázky, kdy nedosáhneme na některé zdroje z minulých let v obvyklé výši. Citelně klesá i účast na závodech a tedy i odvody. Přesto bylo přistoupeno ke zvýšení stropů startovného a současně byla snížena dotace pořadatelům. Nezbytnou investicí se jeví radikálnější obnova SI sady, aby oblastní závody využívaly výhradně novější a tedy spolehlivější krabičky. Výbor byl z 1/3 obměněn. Nové tváře jsou Petr Žaloudek a Martin Janata, po letech se do výboru vrátila Lenka Forstová.
7.-8.2. pořádal Studenec LOBy ve Studenci. V nevelké nadmořské výšce nebylo dost sněhu, v sobotu odtékaly ze shromaždiště potoky vody. Nikdo nečekal zázračné podmínky k lyžování, ale jet se dalo. Pořadatel i mne zaskočil předčasným spuštěním startu, a tak nemálo lidí nevystartovalo včas. Hlavní kategorie vyhráli B. Chudíková J.Šedivý. V neděli už v některých místech moc sněhu nezbylo a tak se jel jen měřený závod se startem podle potřeby. Přesto to v lese jelo lépe než předchozí den a byla tedy otázka, proč se přece jen závod nepočítal do žebříčků.
O víkendu 31.1.-1.2. proběhly další LOBy, tentokrát v blízkém zahraničí v rakouském Ulrichsbergu Schönebenu. Závod byl současně i německým a rakouským závodem. Závodníci mohli být spokojeni nejen s dostatečným množstvím sněhu a velmi kvalitní sítí stop, ale i krytým vytápěným shromaždištěm s výhledem na cíl i "divácký úsek". Snad jedinou vadou byla pro nás vyšší cena občerstvení. Asi nebylo moc akcí českého orienťáku, kde závodnící nechali úplně opuštěný pivní výčep, ale klobásku či kafe si přece jen nemálo lidí dalo. Sobotní mistrovství na krítké trati vyhráli Jan Lauerman a Barbora Chudíková. Nedělní klasiku vyhrál Jiří Bouchal a opět Barbora Chudíková.
Po několika letech se konaly ve dnech 24.-25.1. LOBy v okolí Nového Města na Moravě v jakžtakž normálních sněhových podmínkách. Pořadatelé vyvedli tratě na louky, ale nakonec po pátečním sněžení by asi byl sníh i na cestách v lese. I na LOBy nezvykle nižší účast byla způsobena zřejmě termínovou kolizí se světovými závody mladších kategorií. V sobotu dopoledne se jel sprint a odpoledne operativně zkrácená trať. Na desítce jsme si ale nevychutnali správně "formát" sprintové disciplíny a byl to jen takový předkrm před o něco delším závodem odpoledne v témže prostoru na patnácce. Na stupních vítězů se střídali v ženách Hančíková, Chudíková a Randáková v mužích Lauerman, Laciga, Bouchal.
Nedělní štafety proběhly v poklidném tempu. Bez překvapení vyhráli muži SJI a ženy DKP. Jinak trochu vadilo shromaždiště bez hospody (zvlášť v sobotu, kdy se šlo do lesa 2x) a ubytování na opačném konci od Nového Města rovněž bez hospody, ale je pravda že mnoho závodníků si ubytování řešilo samo. Zdá se, že letos proběhnou i další LOBy, minimálně na další týden hlásí pořadatelé dobré sněhové podmínky.
V sobotu 17.1. se běžel další závod Pražská zimní ligy a opět jako před týdnem v krásně zimních podmínkách. Mapa Jezírko nebyla moc zimoligová, normální orienťácká a dost nová. Postupy i dohledávky byly nenáročné, ale některé postupy byly zajímavé a na nejdelší trati se našel jeden veledlouhý napříč mapou, který měřil 5 kilometrů. V úvodu se vyběhlo na nejvyšší kopec Babku se skalní vyhlídkou. Tam jsem si užil hopsání v zasněženém kamení a na dalších kontrolách i klouzání po zadku v kameném poli. I když v současnosti běhám zoufale pomalu, přesto jsem zvolil nejdelší trať a tak díky pořadateli, že na mne v cíli počkal, i když ostatní závodníci už odjeli. Vítězové mi nadělili prý přes 2 hodiny.
Po letech zažila Pražská zimní liga pravé zimní podmínky na klasickém zimoligovém závodě 11.1. ve Zdicích a v okolí Vraní skály. K tomu patřil velký mráz, klouzavý sníh, pořádné kopce, protivný podrost a hustníky, málo čitelná zeleňavka mapa a nelehké kontroly. Hned na první kontrolu jsem špatně vyčetl odběh a nešel s davem. Náhradní postup po asfaltce končil v bludišti plotů, naštěstí jedním šlo proskočit na pole mezi srnky. Na kontrole už mne čekaly česající davy. Kontrolu se podařilo najít jen některým a to až v půlce postupu na druhou kontrolu. Následovaly dvě horské prémie. Tu druhou jsem dobrovolně protáhl z rozcestí s kontrolou až na pěknou kruhovou vyhlídku na Vraní skále, kam jsem zavítal po více jak 15 letech. Trochu jsem pobloudil u dalších kontrol, když jsem přehlídl několik zapadaných cest. A pak už následoval potupně pomalý doběh od Svaté do Zdic, kdy už mi bylo předem jasné, že na poslední lahůdku absolvovat po 13 kilometrech ve sněhu ještě 4 kilometrový skorelauf po Zdicích nemám. Vítězné časy 130 minut dávaly šanci těm méně výkoným na časy až tak kolem 200.
Z 30 cm vrstvy sněhu už je sotva 5, ale s vánocemi přišel mráz a tak Radek M. pohotově vypsal 2 bruslařské o-závody První Tůň u Vrby - na Kokořínsku 1.1. a další Jiřická tůň 4.1. v labských meandrech.
Tak se naplánovaný LOB ve Studenci tento týden nekoná pro nedostatek sněhu: Ale nemohu odjet ani mapovat pro 30 cm hlubokou vrstvu sněhu. Obě lokality mají nadmořskou výšku kolem 600 metrů. Nelyžujeme protože je málo sněhu, nemapuji protože je moc sněhu.
Zanikl tradiční závod Hulk (prý ne navždycky) a to 26. ročník, ale namále měl i ještě starší a tradičnější závod Mikulášův kufr Věřte nebo ne, šlo o nejstarší pražský závod - třeba já ho běžel poprvé v Krčáku v prosinci 1971 (takže kolikátý minimální ročník!) Ještě ráno bylo na stránce PZL, že závod asi nebude. Nakonec se ozval Ríša - veterán nejpovolanější a táta všech ročníků - Diky naléhání Ríši a jim rozpoutane aktivity se nakonec tradicni nocni
zavod Mikulasuv Kufr bude konat ... a závod má šanci se dočkat 40. tého ročníku!! A Praha ještě žije. A doma děcka začnou shánět světlostroje, protože se celý rok na závod těší, když na minulý závod v Krčáku jsem jim už nesehnal správně nažhavený světlostroj. Jenže jim se to tak zalíbilo, že se stále dožadují dalšího nočáku. Takže sláva pořadatelům. Kdy a kde - sobota odpoledne - po 16 hod prezentace, hned jak se setmí start, mapa Divadlo - Novodvorská, shromaždiště U minigolfu (ul. Nad lesním divadlem)
V sobotu 29.11. se v rámci Pražské zimní ligy běžel v historických uličkách Prahy poměrně zajímavý závod Praga Magica, který uspořádal Jéňa Šváb na oslavu svých kulatin. Pro hlavní trať nechal u Mirka Hadače natisknout oboustranou A3 v měřítku 1:4500, takže se na mapu vešlo poměrně dlouhé proběhnutí. Já jsem po ránu pomohl s roznosem kontrol v malostranské části. Musím přiznat, že do těchto míst moc nechodím, a tak jsem i pro sebe objevoval neznámá zákoutí Prahy. Instrukce pro stavbu byly někdy zajímavé. Například Vojanovy sady otevřou až v 9.00. Ale mosty z Kampy do menšího parčíku u jednoho hotelu neotevřely vůbec, a tak jsem to musel na kontrolu obejít uličkou přes vrátnici a závodníci to museli rovněž řešit. Přitom při lahváči byly mosty otevřené i o půlnoci a Jéňa předchozí neděli otestoval, že otevřené bývají. Otevírání bran a vrat byl pro stavitele městského závodu pěkný voříšek. Já se místo závodu musel odporoučet na Valnou hromadu. Ta byla poklidná, ale stejně zdlouhavá a s rychlostí Blesku ji zachytil Zhaly ve svém blogu. O závodě píše na stránkách EKP Martin S., kde popisuje náročnost některých dohedávek: Prodrat se davem Japonců v průchodu ke kostelu Matky Boží před Týnem (přímo před ním byla kontrola) bylo těžší než se prodírat hustníkem. Závod vyhrál Aleš Balcar a nestává se často, aby na PZL obsadila stupně vítězů žena, což se povedlo Šárce Svobodné. Část závodníků se pak přesunula s ředitelem, stavitelem, kartografem a hlavním rozhodčím Jéňou do malostranských hospůdek, kde se debatilo s oslavencem dlouho do večera.
Na Zderazi se konalo školení kartografů. 24 účastníků si pod dohledem zkušených školitelů Zdeňka Lenharta a Honzy Langra vyzkoušelo zmapovat a nakreslit kousek lesa, někteří možná svůj první. Tradičně výborné odborné přednášky byly zaměřeny i na nové trendy jako použití GPS, dálkoměru a výškoměru. Tyto pomůcky se stávají stále přesnější i dostupnější, i když zkušený kartograf dosahuje v hustém lese většinou o něco spolehlivějších výsledků. Se školením proběhlo i zasedání Mapové rady spolu s oblastními kartografy. Bylo navrženo několik změn v české verzi ISSOM - prakticky zrušení všech odlišných symbolů od mezinárodního klíče s tím, že zůstávají některé speciální výklady s ohledem na české předpisy (způsob diskvalifikace, zákazy vstupu apod.). Bude přeložena česká verze klíče pro MTBO - ISMBOM 2007. Byly vyhodnoceny mapy z MS a mapová činnost v oblastech, včetně školních map. V nejbližším období bude mapová rada spolupracovat na návrzích nového klíče ISOM, který by měl být vytvořen během následujících 3 let. Velké změny v klíči se ale neočekávají.
Jéňa nám na oslavu svého životního jubilea na sobotu 29.11. připravuje závod Pražské zimní ligy - Praga Magica. Mapu historické části Prahy už ochutnali lahváčoví specialisté minulý týden (Zlatá Praha). Jak se ukazuje, za bílého dne je závodění v okolí Kampy mnohem adrenalinovější zážitek - Vrtulníku spadl do Vltavy kontejner, který přepravoval nad centrem Prahy Kampu o fous netrefil, ale turisté na výletních lodí museli být leteckou show určitě šokováni. Poznejte 29.11. Prahu magickou a adrenalinovou (tou může být v současnosti i přeběh Stromovkou)
A protože počasí láme teplotní rekordy, nemohlo to být nevyužito a konal se další lahváč. Pořádal Jéňa Šváb od hospody U sedmi Švábů. V okolí Nerudovky bylo sice dráž, ale ne zase tolik, abychom si nedali předstarovní pivo. Jéňa konečně představil své po léta vytvářené mapové dílko - a to o-mapu zlatého srdce Prahy. Závod se běžel v nočních malostranských uličkách a v přilehlých sadech avšak mimo Petřín. Jéňa totiž zřejmě pečlivě prostudoval z hlediska lahváče skoro likvidační vyhlášku vydanou zastupitelstem města Prahy č. 12/2008, kterou se zakazuje požívání alkoholu na veřejných prostranstvích (naštěstí ne všech) a ta zakazuje pití mimo Petřína i v okolí stanic metra, okolí škol a na dětských hřištích a pískovištích, avšak nikoliv na hřbitovech - kdo pamatuje tu 4 láhváčovku za komínem márnice .-). Ostatně na většině vyhláškou explicitně vytipovaných lokalitách by asi kontrolní lahváč na první závodníky nepočkal. Závod ve městě měl rychlý spád, dalo by se říci - byl to sprint. A tak po pročesání Kampy a nejbližšího okolí jsem byl plný a do dalších lokalit jsem dojížděl nemohoucně tramvají :-).
V Chotkových sadech bylo více soukromí a tak jsem ulevil svým vnitřnostem snad všudy kudy to šlo. Následoval návrat pro nevypitou kontrolu poblíž Kampy a závěr byl před Kramářovou vilou - pan premiér nám pivo nevypil. Závod nakonec nebyl v davech, ale přece jen mi chyběla melancholická opuštěná zákoutí a větší rozestup mezi kontrolami, aby fyzická námaha, vyprovokovala větší žíznivost. Podle svého výkonu soudím, že tentokrát ani 10 vypitých piv na vítězství nestačilo (
minule stačilo 9)
Rankoholiky roku se letos staly ženy. Nejvíce závodů 62 má započítáno Jana Škorpilová (VSP), jen o závod méně 61 má Jitka Svobodová (DCE) a teprve na třetím místě je první muž loňský vítěz Jiří Doucha s 57 závody. 50 a více závodů mají ještě 3 ženy. Celé výsledky - ženy a muži.
A letos také vyhlašuji největšího antirankoholika. Stal se jím Jiří Jansa za svůj výrok na BENu:
Ufňukánek je přesně ten, co doufá, že se za množstvím závodů schová jeho nemohoucnost.
A je tu další slunečný víkend. Už v pátek 17.10. jsem pořádali noční přebor Prahy. Večerní start musel být o půl hodiny odložen, protože i když měl pořadatel vše nachystané, chybělo to nejpodstanější a to závodnící. Včas dorazili mimopražští a ti z Prahy uvízli v pátečních zácpách a pak doráželi s hodinovým zpožděním. Po mnoha letech - víc jak po deseti - Stavárna uspořádala nočák dál než na okraji Prahy. Tehdy to byla Houpačka, tentokrát to byl sousední Kolotoč. Možná někoho zaskočilo, že byla vybrána východní část mapy, kde klasický houpačko kolotočový les nahrazují kopce, louky a hlavně četné trnité porosty. Kdo tam čekal přespolák po loukách byl zaskočen bojem s porosty, které občas šlo oběhnout dobře zvolenou obíhačkou. A dohledávky nebyly vždy zadarmo. Hlavní kategorie vyhráli Vojta Hora a Lucka Mezníková, když zkušené stáří se muselo spokojit až s dalšími pozicemi a věčný mistr Heňa se musel spokojit až s 8. místem. Podobný charakter měl i sobotní závod, kdy měsíční zář nahradilo prosluněné počasí. V tom bylo mnohem příjemnější kličkovat mezi porosty, ale aby to nebylo jednoduché, měla většina kategorií v druhé půlce volné pořadí kontrol. V hlavních kategoriích vyhráli Martina Spurná a Jan Procházka - DKP Výsledky. Zítra Praha vyráží závodit na Třemšín.
Po stavařských závodech pokračovalo úzké skalní jádro (vpodstatě rankoholici) na podvečerní a noční sprintový free order v historických uličkách Tábora. Ženy byly v minimálním počtu a jediná obsazená kategorie byla H21. Oba jihočeské závody vyhrál jihočech z PGP Jan Flašar.
V neděli se běželo na Třemšíně, kde pořádala PGP. Shromaždiště klasické, zateplené a zásobené, počasí proti sobotě chladnější, ale slunečné. No v lese to bylo občas u některých kontrol pěkně kapří. I cesta na start a z cíle byla asi o něco delší než avizované 2,5 km. Pokud odmyslím mapu - ani nevadilo tak to její stáří, jako některé špeky, pak se běželo v náročném terénu v kamení a borůvčí a s nějakým převýšením a také v hustnících. Moc jsem nato neměl, ale v cíli jsem se nejen svůj výsledek nedozvěděl a nevím doteď. To je škoda, protože to určitě kazí dojem ze závodu. Rankoholikem víkendu se zřejmě stane Vláďa Mezník, který absolvoval 5 závodů. Pár závodníků absolvovalo také všechny závody ale ne v rankigových kategoriích. Snad ještě Franta Pašek dosáhne 5 závodů, pokud ustál velmi pozdní příchod na start.
Co koupit? Turbočip, megačip nebo starý dobrý SI5-čip?
S novou registrací na rok 2008 se objevily v Česku nové typy SI čipů - 7 místné. Protože pamatuji jisté několikaleté problémy s novými SI6 čipy (přezdívané pro své rychlejší ražení turbočipy), prorokoval jsem nějaké potíže i tentokrát. A dočkal se hned další víkend, kdy na Pražských Velikonocích se s novými "milionovými megačipy" objevili závodníci z Pobaltí.
Naštěstí cílové krabičky megačipy zvládly - byly půjčené z Jičína, ale ty v lese na megačip vůbec nereagovaly.
Podle zástupců Sportidentu, kteří na Velikonocích také závodili, se musí loňské krabičky naprogramovat na nejnovější sw. Má to ale háček, naprogramovat nejdou starší krabičky, do kterých se vkládají velké baterky. Tento typ je tedy morálně zastaralý a odepsán. Co s tím? Například v sadě Pražské oblasti to znamená vyměnit přes 80 krabiček, protože nových má Praha jen asi 12. Od podzimu jsme přišli o 4 krabičky, ale smůla - 3 z nich byly zrovna ty nejnovější. Takže postupnými investicemi z rozpočtu oblasti to vypadá ještě na 3 až 4 roky. Přitom staré krabičky při dobré, i když stále náročnější údržbě, ještě mohou sloužit.
Teď trochu statistiky. V registraci 2007 se megačipy nevyskytují. V registraci 2008 je z 6729 závodníků bez nahlášeného čipu 1508, 4967 má klasický SI5 čip (včetně čipu číslo 1), pouze 247 závodníků má SI6 čip. Předpokládám že oddílové a oblastní sady jsou také SI5 čipové (jen Praha jich má 107), takže převaha SI5 čipů je momentálně jasně dominantní. A nově má zaregistrováno 7 závodníků megačip. Z těchto 7 závodníků by 1 čip typu SI8 - školní (má jen 30 záznamů a nemá check záznam), 4 čipy jsou typu SI9 a 2 jsou v sérii 3000000 - To jsem v dokumentaci SI zatím nenašel. Každopádně čipy SI8 (série 2000000) a hlavně SI9 (1000000) mohou mít v některých oblastech, kde mají ještě starší krabičky, problémy. HSH tvrdí, že právě proto zatím SI9 čipy neprodává, ale podle informací, které jsem dostal, Kazboš prý již je asi těm 3 závodníkům prodal. Realita bude asi taková, že pokud tito závodníci vyrazí mimo svou oblast, mohou narazit na problém a pořadatel jim zřejmě raději zapůjčí čip než by urychleně řešil výměnu celé své sady.
A závěr. Vývoj jde kupředu. Pořadatelé budou muset obměnit své sady, protože budou muset reagovat na to, že nejnovější čipy nekomunikují s nejstaršími krabičkami (2005 a starší). Ale i 5000 českých zatím spokojených závodníků může časem narazit, protože Sportident nezaručuje, že další novější typy krabiček si budou rozumět s nejstaršími čipy. A tak už dnes při nákupu čipu zvažujte, zda si přece jen nepřiplatit za turbočip (podle SI ho lze upgradovat na typ SI6* - pozor také ho pak ale nebudou umět starší krabičky), než koupit starý dobrý a levný SI5 čip. Pokud ovšem neztrácíte čip každý půlrok. A s nákupem megačipu zatím opatrně.
Je na čase si připomenout trochu o-historie. Co takhle 10 let staré sosnoviny (starší se nezachovaly, ale také možná ani nebyly). A o čem se tam tehdy psalo? Koukám ranking, sportident, nedostatek sněhu (ta zima poté byla bez jediného LOB závodu), Valná hromada před 10 lety a také - samozřejmě Bestíkovy noviny. I ony někdy v těchto dnech oslavily 10 let svého trvání. Jakpak vlastně vypadal český internet před 10 lety? Kdo si dnes vzpomene na tu dobu. Nebyly tam tehda jen zprávy z OB ? .-)
Komu nepřijde oddílovou poštou, může si předplatit časopis

Mapová rada Českého svazu orientačního běhu založila
internetovou konferenci
Mapaři OB na serveru pandora.cz. Každý se může přihlásit zasláním emailu na
mapariob@pandora.cz, kde v Subject (Předmětu) emailu musí být uvedeno SUBSCRIBE mapariob. Dále musíte postupovat podle návodu v došlých emailech a moderátor konference (já) vás musí schválit.
Účelem konference je informovat o některých akcích mapařů OB (např. nabídky mapování) a konference by měla sloužit i k odborné výměně názorů.
Příručka Tvorba map pro OB (včetně klíče ISOM 2000) je převedena do
elektronické podoby.
Loga partnerů Českého svazu OB ve formátu OCAD6 pro použití na OB mapách. (Od Petra Hraničky)
Další moje weby
Na začátek stránky
email:
Borovicka.Milan
|
Drby
O-bufet
BEN
Béďa
Informace
Mapy
LOB
MTBO
ČAR
COH
SZOŠ
OBSONKK
Betov
O-katalog
|