 O víkendu 19.-20.5. byly v Čechách jen oblasťáky dál od Prahy, a tak jsem vyrazil ještě o kousek dál na Moravu, kde se v okolí Pamětic běžela moravská béčka.
U adamovských pořadatelů se daly očekávat kopce a poměrně čistý les. Ale v lese byly i kameny a skalky. Stavitelům se podařilo postavit zajímavé tratě, které využily krásný terén. V sobotu jsem šel jen oblasťák, ale parametry 415 metrů převýšení na 8 a půl kilometrech mi daly zabrat. Nešlo to skoro vůbec po cestách a bylo nutné často zvažovat postupy. Párkrát jsem měnil postup raději i uprostřed postupu, což se mi často nestává, ale vyplatilo se korigovat chybné rozhodnutí. V neděli jsem šel H21B, a tak jsem měl dost obavy, zda vůbec dosáhnu uznatelného času do rankingu. Naštěstí krátká trať byla běžečtější, současně však místy větší mapařinka. Počasí bylo slunečné s chladivým větříkem, shromaždiště komorní, ale s dobře organizovaným bufetem z místní vesnice. Kdyby se ještě podařilo promapovat některé detaily na mapě, mohl by terén aspirovat i na áčkové závody. Po oba dny kralovali v hlavních kategoriích manželé Kozákovi.
Žaket Pražský pohár žactva pokračoval ve středu 16.5. druhým závodem na Ládví. Žactvo les zná, protože se tu běhá snad každoročně, ale i tak někteří v členitém terénu se skalkami, kupičkami a lůmky pobloudili. Docela se povedla stavba tratí a Téčkaři měli dokonce výměnu mapy (ze 7500 na 5000). Snad se časem podaří sehnat ty správné digipodklady a doladit obtížné mapovatelný terén k nejvyšší dokonalosti. Teplota přípomínala spíše zimní ligu, ale po nevelké přeháňce nakonec vysvitlo na závod sluníčko.
12. - 13.5. proběhl první áčkový víkend v Nasavrkách. Železné hory nejsou žádné hory, a tak skoro celá mapa byla placka. Rychlý to ale úplně nebylo, protože některé pasáže byly zelené a já v zamračeném dni moc na patnáctkové mapě neviděl. Naštěstí jsem dlouhý postup skrz hustníky běžel podle sluchu, když v azimutu byl přesně cíl. Druhý den byl middle skoro celý v zeleném, ale to už v lese rozsvítili a mapa byla desítka. V mém čase už v lese skoro nidko nebyl, a tak jsem si všechny dohledávky užil. I když jsem občas mapě nerozumněl, uprostřed kolečka se lampion vždycky vyloupl. A opět vypomohlo najít správný směr ozvučení, které mě navíc v lese varovalo, že už je vyhlášení a tedy bych mohl prošvihnout limit. Klasiku vyhráli Kamila Gregorová a Radek Nožka, nedělní krátkou Zuzana Jedličková a Pavel Kubát. Web závodu
Ve středu 9.5. začal Žaket Pražský pohár žactva. Začalo se u Středočechů, kde pořádal místní pražský oddíl z Říčan. Bylo přimapován další kus Údolí raků pod příznačným názvem Světický cíp. Kdo ten cíp zažil v době posledního vydání mapy, měl prostor zafixován jako jednu velkou trnitou paseku s orientačně triviální asfaltkou uprostřed. My starší pak pamatujeme i krásný les na mapě z roku 72. A tak mne docela překvapilo, že po 30 letech už je tu zase průběžný jehličnatý les, i když zatím jen světle zelená, tolik dnes preferovaná pro hustníkové middly. Na druhé straně mapař neměl ambice tu udělat mapu na áčkový závod, takže v některých pasážích mapa neseděla a ani les neskýtal moc tvarů pro kontroly. Ale na žákovský pohár to stačilo, ba naopak spíše se v Praze běhá v horších terénech. Krásné počasí přilákalo i mimo Prahu ve všední den dost závodníků (ve výsledcích jich je 290! ) a proběhnutí to bylo příjemné. Říčanští připravují na podzim pražský žebříček na nové mapě (po skoro 30 letech) na opačném konci Údolí raků, kde jsou na totální rovině docela nepřehledné porosty s melioračkami, a přitom je to nepichlavý rychlý les. Tam by to mohlo být mnohem zajímavější.
O víkendu 5.-6.5. začal béčkový žebříček 2 závody ve Chvalči poblíž Trutnova. Pěkné prostředí a nakonec i počasí vykouzlilo zdařilé závody, i když závodnící se museli poprat s drsným kopcovatým terénem. Odměnou jim byly překrásné výhledy na Sněžku a Krkonoše. Sobota se staviteli tolik nepovedla, dost tratí mělo místy přespolák a triviální postupy, k tomu přetaženou délku tratí. Neděle vyšla stavitelsky mnohem lépe a v kopcích, skalkách a hustníčcích bylo zajímavé vše umapovat a přitom udržet i rychlost. Sobotní mírně prodlouženou klasiku vyhráli Michaela Przyczková a Adam Chloupek. Nedělní houbařinku vyhráli Eva Mádlová a Petr Zvěřina. Výsledky a web závodů
Středočeská oblast expanduje mohutně do Prahy. Zatímco Praha jezdí pořádat k nim, protože v Praze není dost lesa, Středočeši postrádají u sebe zase hovínkové terény, a tak Kamenice pořádala v Praze mezi paneláky na Jižáku sprint. Protože na mapce Central Park už jsem ze studijních důvodů (mapař musí umět vnímat klíč ISSOM) běžel, vůbec mě proběhnutí mezi paneláky nelákalo, a tak jsem se na závod ani nepřihlásil, na shromaždišti dal jen pivko a předal nějaké mapy. Přímo ze shromaždiště mi jel do lesa autobus.na budoucí mapku u Říčan u Prahy. Tak jsem se vyhnul i slunečnímu žáru a rozpálenému betonu. Co jsem stačil postřehnout tak expanze Středočechů má i jiné podoby. Například jeden pražský oddíl sice vybavil děcka oddílovými dresy, ale na záda jim dal místo nápisu Praha nápis Říčany. A registrovaní členové dalších dvou pražských oddílů se zase objevili v klubovém triku mezi "svou" mládeží pro změnu s nápisem Dobříš. No nakonec hlavní kategorie přeboru vyhráli závodníci z úplně jiných oblastí Kamila Gregorová a Aleš Drahokoupil, ten jen díky tomu, že umí lépe oběhnout dlouhý panelák a následně dohledat v křoví. Závod byl posledním závodem jarního Pražského žebříčku, ale již příští týden vyrazí pražské žactvo na svůj Pražský pohár ke Středočechům s pražskými dresy.
Pražská a středočeská oblast závodila v předmájovém víkendu jen v neděli, kdy pořádal za pěkného, ale teplého počasí kladenský oddíl v Žilině na mapě Oborka. Les je tam rychlý skoro bez převýšení a běžela se jen krátká trať. V H21 se to šlo 5 minut na kilometr.
V hlavních kategoriích vyhráli Barobora Baldriánová a Jan Mrázek. Výsledky a web
O víkendu 21. a 22.4. pořádala Stavárna 2 závody - v sobotu večer Mistrovství ČR v nočním OB a další den pražský a středočeský žebříček. Oba závody se odběhly na mapě Cukrák, která byla zmapována po 27 letech, i když leží přímo na hranici Prahy. I proto byly závody slušně navštívené - v noci přes 250 a v neděli dorazilo přes 750 závodníků. Oba závody se běžely v terénu s velkým převýšením, a zvláště v noci byly obtížně překonatelné hluboké a strmé rokle. Ty ale na druhé straně tvořily postupové rébusy, když v jiných částech lesa převládal rychlý les.
Mistrovské tituly si odnesla Adélka Indráková a Jan Procházka. Nedělní závod na zkrácené klasice vyhráli Kamila Gregorová a Martin Janata.
V neděli 15.4. proběhl Přebor Prahy a Středočeského kraje na klasické trati na mapě Rumpál u Rokycan.
Velmi rychlý les se střídal s kamenitými a skalnatými částmi kolem Hradiště. Patnáctka tam nebyla tak dobře čitelná, a tak sem se ke kontrolám dostával spíše pročesáním než mapařinkou. Veteráni ale měli mnohem lépe vytištěnou desítku. Hlavní kategorie vyhráli Barbora Baldriánová a Ctibor Sysel.
O Velikonocích bylo možné vybrat jen jediné závody - Pražské velikonoce (pro pražáky "ve skalách"). První etapa byla v Nedamově, kde se běželo i dost oblasťáků. Poslední mapa už není tak bludná, ale svahy se zarostlejším vrškem zůstaly. Další etapy byly v méně oběhaném terénu u Jestřebí. Já tam třeba ještě neběžel. Prostor ale není velký, a tak byly k mapě připojeny i přespolní lesíky. Hlavně v těchto místech se mi nelíbila stavba tratí, která byla až dětsky naivní. Ostatní etapy, ale už tak hrozné nebyly, i když zrovna elitní tratě mě stavbou nenadchly. Ale alespoň mám pocit, že jsem si vybral svou kategorii správně. Počasí mělo gradující úroveň, kdy poslední etapa začínala za sněžení a běželo se mnohde po vyšlapaných cestičkách. Hlavní kategorie vyhráli Michaela Gomzyk Omová a německý závodník Leif Bader.
V neděli 1.4. pokračovala sezóna středočeským závodem na mapě Ostrov u Jedomělic. Tradiční slánský terén sliboval rychlé proběhnutí v rovném lese, kde na konci rovin byly prudké stráně se skalními srázy a pod nimi členitější vrstevnicové kudrlinky. Počasí bylo občas i slunečné, ale chladnější. Hlavní tratě vyhráli Šárka Svobodná a Jakub Makovský. Výsledky
Pragovka pořádala v sobotu 31.3. i další závod, tentokrát sprint na Spořilově po pravých hovínkách. Počasí bylo chladnější, ale nepršelo. Nejtěžší byly křovička za startem, ale jinak to byl let kolem rybníka a mezi paneláky bez nějakého většího orientačního zážitku. Závod vyhráli v hlavních kategoriích Kamila Gregorová a Jan Mrázek. Výsledky
V neděli 25.3. zahájila Praha a Středočeši sezónu na mapě Liščí bouda. Kdysi zajímavý les přišel částečně o svoji atraktivitu díky četným zarostlejším pasážím. Ale alepsoň první půlka bylo příjemné proběhnutí v mírně zvlněném terénu za stále pěkného slunečného počasí. Opět jsem absolvoval krátkou krátkou. Občas překvapila méně přesná mapa, i když chybu jsem neudělal. Hlavní kategorie vyhráli Marie Dlouhá a Jakub Makovský. Výsledky
I další sobotu 24.3. jsem zamířil k Turnovu do skalnatých oblastí na mapu Hlavatice a opět povinně v historické obuvi. Moje káčková trať (krátká krátká) byla bez většího převýšení a tak jsem se příjemně proběhl. Noc předtím řada závodníků absolvovala náročnější nočák v témže prostoru.
Hlavní kategorie vyhráli Kristýna Kovářová a Martin Janata. Výsledky.
Svou 42. ob sezónu jsem zahájil v sobotu 16.3. v nových botech za baťovských 49 Kčs pod hradem Kost na Jarních skalách (zákaz hřebíků). Za velmi teplého jarního počasí to bylo příjemné proběhnutí. Tratě mezi skalkami byly postavené na pohodu a tím, že se nešlo na tradiční Kost, zmizelo i větší převýšení. Závodníky netáhly neoběhané terény u Hradce, kde se běžel konkurenční Jarní pohár, ale dali přednost osvědčenému a oběhanému prostoru, kde šlo navázat i nějakým zajímavým výletem a byla i možnost občerstvení po závodě.
Mužská hlavní kategorie byla dostaveníčkem repre, kde zvítězil Honza Šedivý, v ženách vyhrála v o něco menší konkurenci Kamila Gregorová. Výsledky
V neděli 17.3. skončila Pražská zimní liga již tradičním závodem Praga Magica
Minulý týden začala v pražských lesoparcích pražská kadibudková sezóna. Zatímco předminulý pátek stanoviště ve Hvězdě zela prázdnotou, tento pátek už jsou kadibudky na svých stanovištích. I když původně začalo osazovaní lesoparků právě v zimě, poslední roky se omezil počet stanovišť a na zimu jsou kadibudky pěkně v teple.
Kam kráčí lasersken v česku? Po výškopisu DMR 4. generace je v některých oblastech již k dispozici 5. generace. Vyplatí se shánět novější výškopis za nepatrně dražší peníze? Nakonec jsem si stáhl z geoportálu ČÚZK ukázkový soubor, kde jsou data 4G i 5G. K tomu jsem si dotáhl z webu mapku OB (nějaký repre trénink na mapě Maštale) a vše napasoval do animovaného gifu (jen výřez - on je jen malý přesah dat). 5G je naprvní pohled roztřesené, až zbytečně, a já si připomínám snahu Libora Bednaříka o vyhlazení čar u 4G (no snad u toho 5G by byla třeba). Vypadá to, že 5G má informace spíše zbytečné, ale pokud je, tak bych ho nezavrhoval. Skály lépe nezachytil, snad některá údolíčka více vykreslil.
Tady je výsledek - http://www.orienteering.cz/sosnoviny/mastale.gif
A ještě k geoportálu ČÚZK - od 1.3.2012 je tam avizovaná novinka nový geoprohlížeč - klient wms (web map services). Já si zkusil podkladovou vrstvu zabaged, kde si navíc mohu sám zvolit, které prvky chci zobrazit (třeba vynechat vrstevnice, když mám přece lepší a spoustu zbytečných popisků). Do toho jde napasovat vrstva klad listů nebo síť wgs84. To se hodí na lícování do ocadu přes ten výškopis. Je tam tzv. tisk, ve skutečnosti export do bitmapy. Pokud jsem zvolil měřítko 1:12500 a rozlišení 600 dpi, vešel se na povolený rozsah zhruba právě jeden list SM5 v dobrém rozlišení i pro to ortofoto. Ortofoto jde nastavit jako jiná další vrstva. Pokud bitmapu správně natočim (nebo mám zatím souřadnicový systém nenatočený) mohu adjustovat template přesně a jen na jeden bod - kříž souřadnic - tedy i rychle.
Během zimy jsem začal běhat pro mne ve staronových terénech Tiché Šárky. Za éry svých vš studií jsem tudy běhal asi rok na tělocvik a hledal metodou pokus omyl schůdné cestičky v kopcovitém terénu strmých svahů Šárky.
Nyní se mi však podařilo během několika minut u počítače (!) vykouzlit skvělou mapku Tiché Šárky (stažení pdf - 4MB ), kde jen tak nezabloudím.
Co dodat? Na laserskenový vrstevnicový podklad jsem si namontoval mapku z Open Orienteering Map. To je zajímavavý nápad z Anglie, kdy mapové podklady na internetové mapě (UK či světa) překlopí při určitém podronějším měřítku do klíče ISOM/ISSOM. Přímo v internetovém prohlížeči pak na mapku můžete doplnit kontroly, start a cíl. A pak už jen zvolíte formát mapy (A3, A4, na šířku, na výšku apod.) a můžete tisknout, postavit kontroly a běžet Podklad tvoří data z Open Street Map. to je mapa světa vytvořená z různě kvalitních podkladů, do kterých je navíc možno doplnit údaj - motto k této mapě je ...tvoří ji lidé jako vy. A pokud lidé jako vy používají také gpsku, tak je to zdroj map, které nemusí mít ani oficiální mapová díla státních a samosprávních orgánů. Jinými slovy, pak nemusíte nikde tak podrobnou mapku najít. I když pro ob se dílko musí upravit, pro tréninky a různé zimní ligy je to docela zajímavý zdroj map, kdy je mapa hotová během 5 minut. A nevýhody - ne všude je dost tvůrců s gpskou (zkuste Prahu nebo Brno) a na mapě kromě UK chybí vrstevnice.
I další víkend 3.-4.3. se běžely 2 závody Pražské zimní ligy. Opět jsem vyrazil až v neděli do domácího lesa na Julianu. Domácí proto, že tam mám nakrouceno několik tisíc kilometrů, i když před 20 a více lety. Les je z jedné třetiny placatý zarostlý, z jedné třetiny placatý čistší se svahem, který jde rychle vyběhnout a zbytek jsou zarostlejší kopečky s rýhami a tankovými okopy. Mapa měla být 9 let stará, ale občas se tam objevla i nová paseka. Trať byla nezáludná, ošklivější místa oběhla cestovkou, a tak to byl rychlý trénink s jednoduššími kontrolami. A opět jako minulý týden bylo zázemí se šatnami a hospůdkou - tentokrát se skoro místním únětickým. Únětický potok se překonával během závodu, snad nikdo nepřispěl ke znečištění zdroje. Slunečné počasí vydrželo po celý závod i vyhlášení výsledků.
O víkendu 25.-26.2. se běžely hned 2 závody Pražské zimní ligy.
Já vynechal sobotní závod na Mayrau, kde se běželo v industriálním a zarostlejším terénu s jeskynní vsuvkou. V neděli jsem vyrazil vlakem směr Kokořínsko, kde se běželo v okolí Bosyně a Harasova na velmi podrobné zeleňavce. Základem mapy byly totiž vrstevnicové kudrlinky z laserskenových podkladů. Mapa byla v měřítku 1:8000 s 5 metrovou ekvidistancí. Do vrstevnic byla podtištěna základní mapa a byly zvýrazněny pěšiny, silnice a priváty. Byl to krásný orienťácký zážitek, kdy rozhodovala nejen mapařinka, ale i taktika, protože svahy byly po zimě extrémně kluzké. Některé kopce byly nevylezitelné, na některé bylo nutné se dokonce vyplazit. Byl to údajně trénink na Jasoně Drsoně - tedy kam běžet bylo jasoň, ale dostat se tam bylo drsoň. Nejdelší 13 kilometrovou trať zvládl Petr Losman těsně pod 110 minut. Ale nejpomalejší strávili na této trati 5 hodin.
Výsledky a fotky.
Ve dnech 18.- 19.2. byla ukončena letošní úspěšná sezóna LOB, kdy se nakonec konaly všechny závody a za dobrých sněhových podmínek.
Poslední víkend byl v režii brněnských a novoměstských pořadatelů v okolí Třech Studní, kde se konaly tři závody. V sobotu se jelo Mistrovství ČR na krátké trati. V rovinatém, převážně zalesněném terénu vyhráli Barbora Chudíková a Michal Drobník. Odpoledne se jel štafetový závod dvoučlenných dvojic, který byl současně prologem nedělní pětihodinovky Ski adventure. Každý člen běžel tři úseky a rychlý průběh závodu byl náročný jak pro závodníky, kteří museli na každém úseku 2x projít plůtkovým bludištěm s kontrolami na hranici čitelnosti, tak pro pořadatele, kdy ne vždy se shodla nahlášená čísla čipů. V neděli se startovalo zpočátku do umrznutých, ale postupem času do zasněžených stop za sněžení při teplotách nad nulou. Vzdálenější stopy byly upraveny spíše pro klasiku, nemluvě o stopách v lese a na některých silničkách. Na závěr bylo docela zajímavé dohledávání kontrol v mlze na loukách s omezenou dohledností a málo zřetelnými stopami. Díky tomu to bylo opravdu ski-dobrodružství. Hlavní kategoeie vyhráli v MM - Rygl, Kolín MD - Balej, Michálková a DD Milánová, Gricová.
V polských Jakuszycích se jely 4.-5.2. další 2 závody LOB Počasí bylo tentokrát velmi mrazivé, a tak ani sluníčko závodníky nezahřálo. A málokomu to na mrazivém sněhu jelo. Ale čekala nás pěkná síť šitokých upravených stop, doplněných tu a tam skůtrovými bludišti. Bylo dobré se zamyslet i nad postupy. Na start a do cíle to bylo na LOB nezvykle dál a do kopce, ale já byl rád, že ten kopec nebyl součástí závodů.
Sobotní klasické mistrovství vyhráli Michal Drobník a Bára Chudíková. Nedělní krátkou trať vyhrála opět Bára Chudíková a v mužích Jan Lauerman.
O víkendu 28.-29.1. pořádala Jilemnice 3 závody LOB.
V sobotu se jelo mistrovství ve sprintu a mistrovství štafet. V neděli pak klasika. Stopy byly o něco horší než před týdnem, ale to bylo dáno přece jen horšími sněhovými podmínkami v nižších polohách. Méně vydařená byla i stavba, kdy jsem moc nepochopil postupy, které se musely řešit mimo stopu, třeba přes 2 ohradníky. Co bylo dobré, to bylo zázemí závodu, kdy bylo vše v docházkové vzdálenosti včetně ubytování v tělocvičně. A díky dobré dostupnosti se sjelo na závody přes 200 závodníků, takže na LOB to byla slušná účast. Počasí závodu přálo, svítilo sluníčko a nebylo moc pod nulou ani nefoukalo.
Mistrovství ve sprintu vyhráli Bára Chudíková a Ondřej Vodrážka. Štafety pak muži SZP (Zdravotník) a ženy DKP (Kotlářka). Nedělní klasiku vyhráli Simona Karochová a Ondřej Vodrážka.
Lyžaři orienťáci se konečně dočkali
V sobotu 14.1. se v Krušných horách nedaleko Litvínova konal Česko - německý skirogaining, kam se sjelo dost vyznavačů OB a LOB. Jednalo se o 6 hodinový scorelauf. Sněhové podmínky nebyly ještě úplně ideální, protože nebyly vysněžené některé nižší partie. Ale k charakteru závodu to patří, stejně jako větrnější počasí, které prověřilo síly závodníků. Vyhráli Jan Kopáček a Tomáš Matras.
O týden později 21.-22.1. se jely už klasické LOBy nedaleko Rýmařova. Areál v Nové Vsi je už orienťákům znám. Sněhu bylo tentokrát dost, takže pořadatelé (i řidiči aut) měli práci a dá se říci,že se podařilo projet tratě ke spokojennosti závodníků, i když hlavně v neděli bylo pár stop zavátých.
Jelo se v nepříliš kopcovitém terénu, kde byla hustá síť různě kvalitních stop. Sobotní krátkou vyhráli Hana Hančíková a Jiří Bouchal, nedělní klasiku opět Hana Hančíková a Milan Venhoda.
Výsledky a web závodu.
V sobotu 7.1. jsem se vypravil na závod Pražské zimní ligy do Velkých Popovic Opět na Kozla. Pro mne to bylo opět asi po třech letech. Tentokrát jsem nezvolil dlouhé až 16 km přeběhy na zeleňavce a zvolil kratší 9 kilometrovou trať na normální mapě a v lese nebo po Popovicích - tedy ženskou trať. Dámy mne skutečně obklopily, ale jen díky jedné chybějící kontrole mne na začátku hned neutekly. To už se ale dávno utrhlo čelo, kde kupodivu běželi muži z repre. A tak o vítězství bojoval Tomáš Dlabaja s Petrem Losmanem. Nejdelší trať pak vyhrál Jakub Makovský, který na trati závodil s Ondřejem Kazdou. Počasí bylo napůl zimmní, poletoval sníh a tak jsem se byl ještě zahřát v místní Kozlovně u pivovaru.
Mapa naší trati s vítězným postupem je u Bestíka.
Byl spočítán Megaranking 2011 - počítá se 100 nejlepších rankingvých závodů v roce. Muže vyhrál Jakub Makovský (50 závodů) před Tomášem Janovským a Miro Kovářem - tedy celá špička je z Prahy. Nejvíce závodů měl rankoholik roku Ondra Kříž - 61, ale bodově mu to nevyšlo ani na první desítku. V ženách zvítězila Lenka Hrobařová (48 závodů) před Lucií Gabrovskou a Alenou Neradovou.
Výsledky: Megaranking 2011 - muži a Megaranking 2011 - ženy
Nezvykle již v pátek proběhl jeden z nejtradičnějších závodů v Praze Mikulášský kufr v tradičním Krčáku (já tam běžel poprvé před 40 lety vroce 1971).
Účástnilo se přes 100 závodníků na 5 tratích. Počasí bylo na prosinec slušné. Závod našel zázemí v srubu Gizela, kde v létě pro žíznivé mají speciální pivo Jihoměšťan. Bohužel srub podle médií hodinu před půlnocí, tedy těsně po závodě vyhořel. Výsledky.
V neděli 27.11. proběhl závůdek na zakončení stavařské sezóny v prostoru budoucího mistrovství NOB. V rámci závodu se běžel i "sprintík" na mapě, kde byly použity pouze laserskenové podklady, tedy nula minut práce kartografa v lese (byl jen stavitel tratě). Terén musel být dostatečně vrstevnicový. Tedy spíše kopce - nejlépe přes 3% převýšení a členitý. Že by se romantické lesní sprinty obešly v blízké budoucnosti bez o-kartografů?
lesní sprintík, který nepotřeboval žádného kartografa
ukázka mapy 1:3000, e 1 m, (mezi směrníky je 150 metrů)
29. Hulk cup se běžel 17.11.v pražské Stromovce. Terén to byl parkový, což na Hulku nebývá často. Mapa byla podle Rysákový verze ISSOM. Tedy osamělé stromy kreslené jako les - viz Boskovice. Ještě že nebyla mlha a koruny byly vidět .-). Řekl bych, že mapa podle klasického klíče (jako minulé Stromovky) je v noci čitelnější. Na loukách odpoledne před závodem se roztrhala mlha a trochu se oteplilo, takže nakonec byly pro závod příznivé podmínky. Závod byl hodně rychlý a v polovině trati a na konci závodu u slepého ramene Vltavy to byla čistá atletika.
V mužích vyhrála Pragovka, která si vytvořila po prvním úseku malý náskok, ale další 2 štafety ji šlapaly na paty. A protože všichni tři finišmeni byli repre, nesmělo se zaváhat. V ženách vyhrála rovněž Pragovka a tedy i pohár získalo PGP. Na startu se objevila i vítězná štafeta roku 88 (ale po 23 letech neobhájila) a já zjistil, že mi pořadatelé napočítali jubilejní 20 účast. Vyhlášení jsem si odbyl na trati. Za rok se doufám štafety opět poběží a mohly by se vrátit víc do lesa.
O víkendu 11.-13.11. se konalo na Zderazi školení kartografů a schůze kartografů - bafiků. Vlastní školení proběhlo ke vší spokojenosti za účasti asi 20 účastníků. Návazná schůze podle mne nic zásadního neprojednala. Nevím zda je vhodně oblastní kartografy ještě rozšířit na krajské. Ale mapaři se bez některých formálností obejdou (Hulk se třeba přihlásil do oblasti - kraje 00). Zásadní informací je ta, že "povinné mapy" se nebudou posílat na mne, ale přímo na Strahov (platí nejlépe ihned! nikoliv od vyhlášení)
Poslední pražský žebříček pořádala 30.10. Stavárna v Šárce. Běželo se sice v Praze, ale v prostoru závodu se toho moc kromě letošní akády neběželo, a když tak to byl trénink typu zimní liga.
Převýšení bylo velké, ale ne jako minulý týden na Kokořínsku. Les už byl docela proti létu průchozí a kontroly ve svazích byly vidět z dálky. Mnozí byly překvapeni, že v Praze jsou dosud pro ně málo známé terény.
Bylo docela teplo a zázemí v hospodě, takže o závodnicku pohodu bylo postaráno. Hlavní kategorie vyhráli Radka Brožková a Jakub Makovský, když nejrychleji ženskou trať proběhla Šárka Svobodná, ale zřejmě přišla o pár minut pozdě na start.
Výsledky a stránky závodu
Po sezóně je tu opět Pražská zimní liga a nočáky F1
Změna adresy - Pro listinné zásilky budu nadále používat (staro)novou adresu:
M.B., Na Petřinách 17, 162 00 Praha 6. Adresa je již (skoro 50 let) funkční.
Stávající adresa (U rajské zahrady) bude funkční nejdéle do konce roku (spíše méně) - neposílejte tam již mapy (jiné o-zásilky tam ani nejdou).
O víkendu pořádala Koltlářka 2 závody Pražského a Středočeského žebříčku na Kokořínsku. Bylo chladněji, ale i sluníčko. Shromaždiště bylo pod střechou ve škole v Dubé a po ruce bylo i občerstvení v restauraci. Díky počasí nevadily delší cesty na start. Sobotní klasika se mi moc nelíbila, protože na 5 kilometrech bylo 400 metrů převýšení. Stavitel nepřekvapil bezduchou stavbou nahoru a dolu a některé kontroly neváhal na staré mapě dát do zeleného sajrajtu. A to k ní dokonce vedly fáborky.
Neděle se povedla už lépe, alespoň já na stavbu nenadával, i když převýšení bylo na procenta stejné. Sobotní klasiku vyhráli Barbora Baldriánová a Zdeněk Sysel, nedělní krátkou Barbora Baldriánová a Jakub Makovský.
Za chladného, ale slunečného počasí se konal 16.10. závod Ještědské oblasti Jablonecké bloudění na mapě Milíře. Terén se částečně překrýval s mapou na letošní světový pohár, zbytek byl znám z předchozích jabloneckých závodů. Klasické Jizerky, slunečno a moje H21K byla rozumně a přitom zajímavě postavená. Oblasťák jako vymalovaný. Ráno jsem přijel tramvají přes Liberec s krátkým výletem lesem na hřeben, kde bylo shromaždiště. Odpoledne to pak bylo autem za hodinku do Prahy.
V hlavních kategoriích zvítězili Kateřina Kašková a Pavel Hradec.
Sparta pořádala 2.10. další závod pražského žebříčku na mapě Plazy za nádherného slunečného počasí. Mapa a kontroly byly mnohde kapří, ale Kapr je již za dva týdny, takže je potřeba trénovat. Sám jsem se na této mapě podílel před 28 lety a to v přímo v části, kde se včera závodilo. Protože se tehdy mapovalo do ručně překleslených (nikoliv přefocených) podkladů, došlo vždy s dalším vydáním mapy místy k rozposunování a dodnes nikdo nemapoval mapu zcela nově bez použití původních podkladů.
Snad již příští rok bude možné i zde získat nový výškopis (lasersken) a to bude důvod k přemapování prostoru a nejen k revizi. Závod byl mírně prodlouženou krátkou tratí, v lese to bylo občas nepříjemně zarostlé. Stavitel tratí se alespoň u nás vyhnul větším kopcům, ale po rovině to nebylo. Hlavní kategorie vyyhráli Bára Baldriánová a Tomáš Fibír.
Praha zahájila podzimní sezónu na Jižním Městě krátkým sprintem. Běhalo se mezi paneláky a po hovínkách. Ale protože to bylo v Praze a uprostřed týdne, byla účast hojná. V hlavních kategoriích obsadili čelní místa reprezentanti. V H21 Mrázek před Losmanem a v D21 Topinková před Šafka Brožkovou. Na shromaždišti nechybělo místní pivo Jihoměšťan, když se běželo přímo kolem pivovarské restaurace. Škoda, že místo sprintu neuspořádala PGP závod v lese, jak původně plánovala v sobotu.
Poslední celostátní žebříčky - béčka pořádal Liberec na Císařském kameni. Terén to byl pěkný, klasické Jizerky s kopci, kameny, podmáčeným terénem a hustníčky. K tomu kýčovité podzimní slunečno.
Vzhledem k souběžně pořádanému světovému poháru se oba dny závodilo až odpoledne. Mne se líbil sobotní závod. Byla dobrá i mapa, leč 10 na laserovce byla špatně vytištěná (velmi slabé vrstevnice). Tisk v Žaketu (10 i 15) a dokonce i nedělní laser 15 byla vytištěné mnohem mnohem čitelněji. Tak měli oba dny paradoxně veteráni méně čitelnou mapu než mladí.
Nedělní závod jsem běžel jako veterán a naše kategorie byla zbytečně vedená kolmo do kopců a následně hned dolů (o polovin více vrstevnic než udával popis), přitom kontroly byly dost jednoduché. Ale ostatní kategorie to měly lepší. V pěkném lese šlo nedostatky tratě oželet. Hlavní kategorie byly vlastně tentokrát ty dopoledne odběhlé svěťáky. Běželo se systémem známým z Vodňanského kapra - startovní čas 2. dne určil výsledek z krátké odběhlé první den. Diváci měli přehled o průběhu závodu na velkoplošné obrazovce, k tomu byly poněkud rozpačitě podávány informace který postup je lepší. Tuto informaci dostávaly i později startující závodníci. A to by se komentátorovi stávat nemělo, zvlášt když ta informace byla pouze v češtině. V průběhu závodu došlo v obou kategoriích ke zvratům v pořadí. První z lesa přiběhli Minna Kauppi a Marc Lauenstein.
Vrcholem domácí sezóny bylo Mistrovství ČR na klasické trati, které pořádal Ekonom Praha v Bečově nad Teplou. Orienťák se tam vrátil po 10 letech. Mne překvapilo, že naše tratě vedly hodně v čistém lese, takže to bylo rychlé a příjemné proběhnutí, kde mne ani skalky moc nezpomalily, protože byly pěkně přehledně zmapované. V sobotu bylo teplo, v neděli na finále pršelo. Mistry se staly Dana Brožková a Štěpán Kodeda.
Celostátní závody pokračovaly víkendem ve Východních Čechách. V sobotu pořádala hradecká Slavie 2 závody. Začínalo se dopoledne štafetami poblíž Jaroměře. V placatém terénu to rychle odbíhalo, pokud se tratě nedostaly do zelenějších částí mapy.Vyhráli v ženách Pardubice a v mužích Žabovřesky. Odpolední sprint byl přímo v Jaroměři, kde se vystřídaly asi 3 typy zástavby. Atraktivnější byla ta vzdálenější, kde kolem náměstí byl malý rébus uliček, rychlé to bylo v parku. Zbytek byl už nudný. Hlavní kategorie vyhráli Šárka Svobodná a Štěpán Holas.
Nedělní štafety pořáadala Dobruška ve Zdonově na polské hranici. Většina závodu se běžela po polském území. Terén byl velmi kopcovitý, často s trávou a nelehce definovatelným náletovým podrostem. Tentokrát vyhráli ženy z Jičína a muži z Hradce, kteří v sobotu pořádali.
První zářijový víkend patřil Orienteering festivalu v Boskovicích.
Již v pátek navečer se běžel sprint, který bylo současně mistrovstvím a veteraniádou. Vyhráli favorité Dana Brožková a Tomáš Dlabaja. V sobotu nás čekalo vedro, kopce, hustníky a tráva. Parametry to byla určitě klasika, i když mohla být postavena trochu šikovněji. Opět vyhráli Dana Brožková a Tomáš Dlabaja. Nedělní závod byl stejně jako klasika v kopcích a vedru a stavbou moc middle nepřipomínal. Vítězové z předchozích dnů neběželi a tak dali možnost dalším. Vyhráli Eva Kabáthová a Martin Poklop.
Závěr prázdnin patřil už tradičně závodům v Západních Čechách. Tentokrát pořádal Sokolov Sokolovský krvák
v náročných terénech v okolí Šindelové. Někteří z nás se tu už proběhli na jaře na dlouhé trati. A teď i další závodníci objevili krásu těchto terénů, kde je poměrně málo cest, hodně klacků a bažinek a to i na těch cestách. V plochém terénů je důležité neztratit směr. Po pátečním vedru bylo v sobotu naopak chladno a deštivo, ale v neděli už bylo příjemně. Přesto i v chladnu proběhly vložené noční scorelaufové štafety na černobílé mapě. Po celé tři dny o závodníky pečoval dobře zásobený bufet, první dva dny s výtečným sokolovským pivem. A komu bylo chladno, mohl zajít do blízké hospůdky, kde probíhala celonoční kulturní "contry" akce s hudbou až do startu poslední etapy. Závody po třech dnech vyhráli Monika Doležalová a Martin Janata.
Za velmi deštivého počasí jsem absolvoval nedeštivé etapy Grand Prix Slovakia v Ladomerské Viesce u Žiaru nad Hronom. Už v pořadatelském bulletinu byla vyfocena nádherná velká louže a všudepřítomné rybníčky a bažinky, či mazlavé klouzavé bahno byly opravdu všude. Deštivé počasí s přívalovými dešti těsně před závody vytvořily v lese to správné "peklo", kdy krok do kopce byl vždycky poloviční. Mapa byla výškopisně dobrá, ale všudepřítomná zeleň byla českými mapaři pojata dost generalizovaně. O to větší to bylo dobrodružství na mokré trati, kde to ale mapově i v nezelených částech nebylo zadarmo. Závody vyhrály v hlavních kategoriích slovenské hvězdy Marián Dávidík v nepočetné, ale těsné konkurenci a Katarína Papugová.
Další závody byl klasický Karst Cup. Krásné terény nemá cenu popisovat. Snad jen, že etapa 1 byla hodně závrtová, sprint v Rožnavě správně městský. E3 a E4 byly proti první etapě i na kopcích, kde se masově bloudilo. Ani já nevím proč a alespoň 3 minutové bludné kolečko vyrobil. Část těch posledních etap byla v zeleném, i když jen opticky a kdo chtěl, mohl si dát risk postup i po loukách, kde na okrajích byla i nefalšovaná tmavá zelená. Pořadatelé se velmi deštivými dny vypořádali správným časovým harmonogramem (asi protekce u meteorologů, kteří to odhadli půlroku předem). A tak v lese bylo jen mokro a tmavé šero. Na to ostatně upozorňovala i značka při vjezdu do lesa.
Závody byly početně i kvalitně obsazené, především v mládežnických ketagoriích, vzhledem k pořádání JWOC2012. Elitu vyhráli Anna-Antonowicz Gornicka a Lukáš Barták.
Pohodové domáčtější závody Cena Střední Moravy se konaly o víkendu 8.-10.7. V pátek se běžel delší sprint v ulicích a uličkách Štenberka a kousek byl také v lese a na loukách u hradu. Sobotní klasika se běžela v lesích v okolí Mutkova a nebyla mapově příliš náročná. I parametry délek byly pohodové. Prázdninovému závodu nižší náročnost nevadila. Sobotní závod byl doplněn podvečerním sprintem v okolí Hradu, kde i na měřítku 1:2000 bylo někdy těžké správné postupy rychle vyčíst. Neděle pak prověřila na krátké trati závodníky, jak umí v hustníkách. Ty byly docela průběžné, často bez klacků. Naopak bílý les byl občas s chytlavým podrostem. Celkovými vítězi v hlavních kategoriích byli Eva Horčičková a Martin Poklop.
Na samém počátku prázdnin pořádala Pragovka pětidení závody Česká Kanada 2011. Protože byly v týdnu 2 svátky, přijelo asi 800 závodníků, i když se v Česku konaly další závody a někteří veteráni odjely do Maďarska na veteraniádu.
Terén nezklamal, nevelké kopce, většinou přehledné kameny a občas nějaký hustníček. Počasí bylo střídavé, pršelo i svítilo sluníčko, ale nebylo velké vedro. Prázdninová pohoda. A kdo měl dost sil, mohl si mezi etapami dát nočák. Hlavní kategorie vyhráli Lucie Krafková a Petr Losman.
O víkendu 25.-26.6. se jako doprovodné závody EYOC konala česká béčka v okolí Nové Bystřice. Protože šlo o mezinárodní akci, tak na shromaždišti vše klapalo. Počasí bylo chladnější, běžecké a na štafety skoro nedivácké, ale nakonec pršelo jen vytrvale mírně. Sobotní klasika se běžela v rychlejším terénu, kde ale nechyběly těžší dohledávky a postupy. A k tomu byla i dobrá mapa. Béčka vyhráli Jana Hlavová a Pavel Hradec.
Nedělní krátká se běžela v těžším často kamenitém terénu, kde nechyběly kameny a skalky. A nechyběl ani kopřivový podrost, který nám ale mnohde prorazily dorostenecké štafety. Podle mne už mapa nebyla tak dobrá, někde byla nesrozumitelná a podle mě ji neporozuměl ani stavitel, když pár kontrol dal nepatrně jinam a bohužel i dost zašil. A tak se dost dohledávalo. Těm co se dařilo se ale povedly docela rychlé časy, protože v místy nepřehledném lese se mezi stromky i tak dalo rychle běžet. Hlavní kategorie vyhráli Denisa Kosová a Sergej Suslov.
V Žilině u Kladna pořádal kladenský oddíl klasickou trať jako závěrečný závod jarního pražského a středočeského žebříčku. Běželo se v placatějším terénu. Část byla velmi rychlá, kde podrost tvořilo nejvýše nízké borůvčí, které zdrželo akorát nejmladší kategorie, kdy se malí závodníci vraceli s fialovou pusou. Zarostlejší partie byly v kopřivách a objevil jsem tam pár míst, kde byla mapa trochu jinak, takže jsem tam udělal nakonec pár minut chyb. (Ta prohlubeň je přitom správně i na Srnce z roku 73). Účast byla komornější, počasí příjemně chladné, les posprchovaný a na shromaždišti tradiční hospůdka. Hlavní kategorie vyhráli Šárka Svobodná a Tomáš Janovský.
O víkendu 11.-12.6.2011 se konalo u Velkého Meziříčí Mistrovství ČR na krátké trati. Běželo se v pěkném terénu, kde byl občas nějaký kámen. Místy to bylo trochu zarostlejší, ale to vadilo hlavně tam, kde se tvořily koridory v trávě a podrostu. Na shromaždišti bylo všechno krásně pohromadě a nikam kromě startů nebylo daleko. Slabinou mistrovství byla nevyrovnaná mapa. Toho si byl pořadatel zjevně vědom a po kartografech poslal do lesa ještě generalizátory (mapová rada svazu je nepružná a na tuto funkci nikoho nevyškolila). No já se s generalizací kolem pár kontrol nezžil a nebyl jsem sám. Bylo to tam nějak divně pootočené, a protože přes některá místa se šlo dvakrát, dojem se stal jistotou. Klasik Benu JJ zajásal, že konečně závodníci vyrazili na mapu bez dokreslených cest, ale to asi nebyl záměr a nebylo to objednáno. Ale tam kde to sedělo, byly tratě zajímavé, když nás stavitel mnohde potrápil nepřehledným hustníkem, kde se dobře schovávaly kontroly před závodníky. Mistry se po napínavém boji stali Bohdana Heczková a Tomáš Dlabaja.
V týdnu se v Praze nedaleko od sebe konaly hned 2 závody. V úterý 7.6. pozdě odpoledne pořádala FSP (+ ČVUT) v Divoké Šárce Akademické mistrovství ČR na krátké trati, které se konalo v rámci Českých akademických her 2011.
Byla použita nová mapa Divoká Šárka a mapoval se i náročný terén ve svazích, kde předchozí mapy byly vždy jen velmi málo upravený reprint předchozího vydání a původní mapa byla z roku 1974. V červnu jsou louky i a okraje lesů zarostlejší, ale část luk stačili lesní zemědělci ještě v den závodu pokosit, zatímco kolegové dřevorubci ten samý den pokosili na jednom postupu stromy, a závodníci volili asfalt. Počasí bylo teplé, tratě vedené v různorodém terénu, kde závěr tvořila fyzicky i mapově náročná část v kamení a skalkách se značným převýšením. Ale vysokočkoláci měli sil dost, snad někteří závodníci veřejného závodu doběhli unavenější.
Vyhráli Tomáš Dlabaja s náskokem a Lucie Krafková jen těsně, když druhá Simona Karochová po terénním triatlonu, který v rámci her běžela týž den (nebyla ze závodnic a závodníků sama), ztratila jen 6 sekund.
Výsledky a web závodů.
Ve středu 8.6. skončil Pražský pohár žactva závodem na Vrabci v Suchdole. Tradičně se běželo na pokraji bouřky, bylo dusno a les bez větších cest nepřehledný. Les je ale už dost proběhaný, i když letos zamotala pořadí jedna nepřesně umístěná kontrola ve velkém svahu. Příští týden se poběží štafety v Klánovicích, kde je ale omezenější účast a mělo by proběhnout vyhlášení celého PPŽ.
Dva závody poháru elity pořádal Jičín 4. a 5.6. První den jsme běželi na mapě Pařez krátkou trať. Očekávaly se skály, ale také si starší závodníci pamatují nepříjemně zarostlou rozlehlou paseku nad chatovým táborem. Pořadatel nám slíbil neuvěřitelné převýšení (8% k délce trati), ale ve skutečnosti bylo nižší. Začalo se v kopcích, poté se přeběhlo do té nepříjemně zarostlé části, kde se paseka po 20 letech změnila na nepřehledné křoví, kde se dozajista musel ztratit i mapař. Teprve na samém konci závodu jsme se kousek proběhli ve skalách, kde ale malý prostor moc variant vedení tratí neumožňoval. Ochranáři nás nepustili dál, a jen elita a dospělácká áčka se dostali malinko více do skal. Elitní kategorie vyhráli Iveta Duchová a Jan Bet Procházka.
Nedělní závod na klasice se běžel v klasickém terénu u Lužan na mapě známé pod názvem Zámecký les. Terén to býval rychlý, ale také umožňuje postavit velké kopce. A skutečně převýšení bylo tentokrát větší než jsem čekal, a možná i stavitel byl překvapený, že to v některých kategoriích tak rychle neodsejpalo. Teplé počasí naštěstí trochu uchladil větřík, ale občerstvovačky jsem nevynechal, ani když byly trochu mimo postup. Hlavní kategorie vyhráli Martina Zvěřinová a Jan Šedivý.
Ve středu 1.6. pokračoval Pražský pohár žactva na Ládví. Nevelký lesík je známý svými nepřehlednými lůmky a skalkami, takže to bylo pro děcka orientačně náročnější a časy spíše delší. Ochladilo se na příjemnou běžeckou teplotu. Účast byla tradičně vysoká a tedy pořadatelé na papírových průkazkách měli hodně.práce. Tentokrát se jim podařilo vyvěšovat docela rychle výsledky žákovských kategorií, a nakonec stíhali i u těch tréninkových.
V neděli 29.5. se běžely 2 sprinty v Mělníce. Běhání ve městě byla podle očekávání nuda, ale bylo počasí na trenky a tratě sprintově krátké. V hlavních kategoriich vyhrál v mužích Jan Mrázek, v ženách se vystřídaly Dominika Plochová a Šárka Svobodná.
Čtvrtý závod Pražského poháru žactva se běžel na Pražačce na kopečku Balkán a nejdelší trať i na Vítkově. Tentokrát se běželo se Sportidentem, protože současně probíhal i Přebor Prahy ve sprintu. Mapa byla podle klíče ISSOM a zřejmě jako první v Praze dělaná na výškopisu DMR 4G. Výhradu bych měl k samotnému klíči, kdy jsem v lese či na loukách neviděl asfaltky, i když pěšinky byly čitelné krásně. Naštěstí v domácím terénu znám asfaltky nazpaměť. I tak jsem na domácí terén doplatil, když jsem nesprávně oběhl koupaliště. Byla tam totiž vedle sebe fialově zašrafovaná plocha, pak privátní žlutozeleň a koupaliště bylo pro změnu jen žluté (a modré), jenže vše bylo za stejným černým plotem. Na opačném konci ale otevřeli branku, která normálně otevřená nebývá a půl hodiny po závodě už byla zase zamčená. A tak jsem v domácím terénu léčku neprohlédl.
Pokud se někomu zdál terén zarostlý, tak se mýlil, protože ještě před rokem jsem považoval terén za nemapovatelný, ale místní městská část lesíky pročistila (nikoliv úplně od bezdomovců) a vznikají i další žluté travnaté plochy místo zelených buší. Jen ty kopce tam zůstanou. Značné převýšení měly všechny kategorie, kromě kategorie H21L, která kvůli délce měla trať nataženou více po vrstevnici a podél asfaltek. Hlavní kategorie měly elitní obsazení a tak vyhrála Dana Brožková před Radkou a v mužích Tomáš Dlabaja.
Je sotva 60 minut po doběhnutí posledních závodníků a branka je zase na dlouhou dobu zamčená
V létě závodíme na Slovensku - Grand Prix Slovakia a o pár dní později
Slovak Karst Cup
Třetí závod Pražského poháru žactva se běžel 18.5. v Krčáku. Počasí už letní, účast opět hojná a proběhnutí to bylo až na nějaké kopečky nenároné. Pro většinu závodníků se jednalo o známý proběhaný les křížem krážem.
O víkendu 14.-15.5. se běžely první celostátní žebříčky. V Čechách pouze první béčka, ale přítomnost části repre dala víkendu áčkovou atmosféru. Sobotní závod v Mostku se běžel na mapě Holubí vrch. Už z minulosti bylo jasné, že půjde o rychlou klasiku s nevelkým převýšením, a tak nepřekvapily délky tratí. A bylo to skutečně příjemné proběhnutí. Mě trápila jen mapa patnáctka (ovšem běžel jsem H21), která navíc byla nesprávně vytištěná. Hnědá nebyla správně, a byla špatně čitelná ve žluté a hlavně byla úplně špatně vytištěná černá. Například tečky na rozhraní porostů byly skoro slité. Tisk v Jilemnici má stále nestabilní úroveň. Alespoň jsem se naučil po čase číst na kontrolách popisy.
Pořadatele ze Studence asi mrzelo, že na začátku závodu zmizela z lesa jedna kontrola a to vedlo k předčasnému ukončení hlavní kategorie mužů. Pro úplnost - rozhodl tak hlavní rozhodčí, jury neměla důvod k zasednutí a potvrzení jeho verdiktu. Vyhrál Jan Šedivý. V ženách dala Dana Brožková přednost kategorii H21C, a tak se překvapivě poměřovala se mnou. Nejlepší céčkaři se však nedali zahanbit. V ženách vyhrála Iveta Duchová.
Nedělní závod u Lázní Bělohrad se běžel na mapě Malá opička, kde nevelký les se členitými a kamenitými partiemi je předurčen pro krátkou trať. Po nočním dešti se dost ochladilo, ale pro běhání bylo akorát. Já jsem se v kamení moc nerozeběhl, i když před pár lety jsem tu i zaběhl. Mapa byla čitelná, ale stejně jsem občas neluštil všechny kudrlinky a věřil spíše na odhad vzdálenosti a azimut, což při mém pomalejším běhu vždy vyšlo. Navíc se občas dal doladit doběh podle porostů. Hlavní kategorie vyhráli Dana Brožková a Jan Šedivý.
Pražský pohár žactva pokračoval 11.5. druhým závodem Mezi ploty v Botanické zahradě na mapě Troja.
Pořadatelům a botanikům se podařilo známý divadelní a hudební festival pořádaný za dva týdny na opačném konci Bohnic happeningovým způsobem realizovat při zdejším závodě. Už cestou v autobuse děcka probírala, zda se dejší ploty smí nebo nesmí přeskakovat, pokud budou nízké. Asi si pamatovali loňské závody, ale zase to bylo trochu jinak. Po zdejším dnes už 30 letém budování a bourání plotů nastal obrat. Ploty dřívější i čerstvě domapované na mapě z roku 2010 mizí a místo nich je dokončen všeobepínající jeden velký plot.
A tak se startovalo za turniketem, proběhlo se prosluněnou vinicí, kde ale děcka nepochopila, že ta jediná cesta v mapě je právě ta po fáborkách. Ani následující povinný úsek nebyl orientačně zadarmo, i když kdo našel kratší cestičku vlastně vydělal. A dál následoval největší rébus, kdy na mapě.byly některé neexistující ploty škrtlé a jiné ne.
Na ukázce mapy je neexistující šktrlý plot, neexistující neškrtlý plot, existující souvislý plot, existující nesouvislý plot s neexistujícím a podmíněně existujícím průchodem.
Škrtlý a pro změnu neškrtlý plot.
Na závodníky dokonce čekala rarita v podobě jednosměrné branky. Za ní kontrola (viz mapka), na kterou museli zbloudilci v protisměru umě prolézt.
A i Olaf coby generální metodik sprintu u nás během závodu překonal v mapě nepřekonatelný a v terénu neviditelný plot a pobíhal po značce záhon (v mapce u písmena B). Ale asi měl dobře spočteno, že při klíči ISOM žádné zákazy neplatí.
No nejlepší žáci si se záludnostmi plotů stejně poradili. A ostatním slunečné a teplé počasí připravilo i tak krásné proběhnutí a nezapomenutelné zážitky.
Petici proti nesmyslnému oplocení mezi areály sever a jih dával přesně před měsícem na Betov Jéňa. Poslední měsíc se tedy stav plocení zahrady radikálně změnil a pokročil proti požadavkům v petici.
Druhý víkend po sobě (6.-8.5.) jsem se vydal do náročných terénů Západních Čech, tentokrát do Mariánských Lázní, kde se konal tradiční Jarní trojúhelník. Běhalo se přímo v Mariánkách, nebylo potřeba nikam cestovat. Dalo se dojet trolejbusem nebo dojít pěšky. Počasí bylo slunečné, takže převládala pohoda.
Páteční večerní etapa byla krátká trať v rychlém lese (mapa Balbín), kde se muselo dát potor na správný směr odběhnutí. V sobotu se běželo navíc i do vyšších částí mapy, kde už bylo více klacků a méně cest. Bažinky byly letos vyschlé. Poslední etapa měla stejné shromaždiště. Přesto se lišila. Dosažené časy byly mnohem pomalejší. Mapa byla starší a v některých místech byly porosty zmapované zvláštně. Takže se povedlo postavit i několik pravých kapřích dohledávek. Bažinky už napuštěné byly a opět jako v Šindelové jsem přiběhl v žlutých botech obalených žlutým pylem. Pořadatelé nezanedbali vyhlášování každé etapy, a tak nám dorostenky vyhrávaly křehké pivní sklo. Výsledky zatím na webu nevidím.
Pražský pohár žactva začal ve středu 5.5. na Kamýku. Les není velký a je místy zarostlý. Přesto se tentokrát tratě podařilo postavit vhodně a to nejen pro žáky. Na začátku nechybělo krátké proběhnutí po sídlišti, a pak se již závodilo v lese. Počasí bylo chladné, ale spadlo jen minimum kapek. Organizace skoro klapala, jako vždy když na PPŽ přijedou stovky nepřihlášených a nejede se ani na sportident. Pro zajímavost - v Praze pořádala středočeská Kamenice a to hlavně mládež, byť pod dohledem starých mistrů.
O víkendu 30.4.-1.5. jsem nezvolil tradiční Saxbo a zajel do terénů již delší dobou neběhaných do okolí Sokolova do Šindelové.
Sokolovští pořádali OM na dlouhé trati, mistrovstvív disciplíně, která byla na celostátní úrovni nepochopitelně zrušena. Účast na závodech v odlehlém kraji je tradičně komornější, ale v mužské kategorii se sešla slušná konkurence.
Počasí závodům přálo, i když vítr zvedal mračna žlutého pylu a závodníci dobíhali v žlutých botách. Čekal nás terén skoro bez cest nebo s cestami, kde se běžet nedalo. Nečekalo nás velké převýšení, ale pohyb v lese nebyl zadarmo. Jen bažinky byly po kratší zimě málo hluboké (mapa se jmenovala Poušť), i když polomy po sněhové kalamitě nechyběly. Já zvolil kratší trať, která byla shodná s dlouhou, z které jsme vynechali první kolo. I tak mne nejlepší 2 závodníci o kolo doběhli. Vyhrál Honza Procházka (ex DKP, nyní PGP), který v málo běžeckém terénu šel 7 minut na kilometr a dal pěkný čas 145 minut. V ženách vyhrála Jana Kožinová. Tradičně jsme stihli vypít a vyjíst Rambobufet a přesunuli se do Sokolova.
V neděli jsme si ještě zaběhli krátký sprintík přímo v Sokolově u autobusáku. V placatém terénu se běhalo po loukách i v trochu zapráskanějších lesíčcích a kousek se běžel i po síslišti. Vyhráli Radka Geševa a Ondřej Novotný.
Protože terény Pražských velikonoc mám již proběhané, vydal jsem se na česko - polské pomezí do okolí Zlatých Hor a Vidnavy na Haná Orienteering Easter.Byly to příjemné závody v zájímavých terénech a i počasí se vydařilo.
První den jsme závodili na mapě Červená Voda, kde se střídaly menší a větší kopečky v lese se skalkami a kameny. V plošších částech jsem si občas musel zkorigovat směr, takže to mapově nebylo úplně zadarmo. Druhá etapa byla pro mne nejdelší a běžela se ve známém terénu u Vidnavy. I tady to byly spíše menší kopce a opět v nich skalky a kameny. Poslední den se běželo ve větších kopcích, ale tratě byly postaveny spíše jako seběh dolů. V hlavních kategoriiích nestartovalo tolik závodníků, z cizinců běželo v ženách pár žen z Lotyška, v mužích zase několik Izraelců. Ženy vyhrála Laura Nimante, v mužích Štěpán Hrobař.
Začala lahváčová sezóna. Ve středu 21.4. se běželo na mapě Zatišský potok. Bylo akorát jarně. Teplota během závodu šla od 15 k 9 stupňům. Sešlo se nás asi 10 a to samí kvalitní orienťáci. Lahváč není žádná vycházka, nejen že jsou všichni klasicky v orieťáckém, ale řada měla na sobě i sportestery či gps. A tak nám také nasčítaly kilometry, tentokrát to bylo pomalejší a krátké a po třech hodinách měl každý naběháno jen něco do 15 kilometrů. V zarostlém lese byly lahváče zašité tak, že bylo nutné často láhev našlápnout v listí a podrostu. Byla to houbařinka pro trpělivé. K zašití zřejmě vedlo i to, že proti minulým letům pražské lesíky slouží jako noclehárna a nutno podotknout, že v blízkosti jednoho bydfliště jsem do listí moc nenašlapoval a láhváč mezi papírky raději nedohledal. Na vítězství stačilo tentokrát 9 zátek.
V neděli 17.4. pořádal Slaný 2 závody pražského žebříčku na mapě Kejkol. Dopoledne se běžela krátká trať ve velmi rychlém terénu, kde bylo nutné kroutit volantem a občas i vydumat nějakou obíhačku přes hustníky. Hlavní kategorie vyhráli Kristýna Kovářová a Martin Janata. Odpolední sprint se běžel dost pozdě, startoval jsem až v 17 hodin. Po tu dobu bylo k dispozici občerstvení na shromaždišti. Část závodníků se ale už odpoledne nezúčastnila. A opět to bylo rychlé. Vyhráli Zuzana Hermanová a Jan Mrázek.
V sobotu 16.4. uspořádal teplický oddíl krátkou trať v pěkném a zajímavém lese nad městem Krupka v Krušných horách na mapě Medvědí vrch. Běhalo se v kopcovitém terénu, kde nechyběla kamenitá podložka, kameny, skalky, bažinky. Kromě březových porostů nechyběly ani bukové hustníčky nebo čistý smrkový les. Jen mapa byla místy ukrajinská. Počasí slunečné, trochu chladnější. Závod to byl spíše komornější, protože pro některé závodníky ještědské oblasti je to daleko a pražští závodníci atraktivní závod většinou nezaznamenali. Hlavní kategorie vyhráli Nikola Kochová a Luboš Matějů.
Ve dnech 9. a 10.4. uspořádal oddíl USK trojzávod na Brdech v Dobřichovicích na Hvíždinci.
V sobotu dopoledne za větrného, ale slunečného počasí se běžela v kamenitých kopcích úvodní krátká trať. Kopce a kamení daly všem zabrat. I jemně členité části byly v kopci a kamení. A jen o málo lepší byl terén odpolední. Startovalo se handicapově. Oba kopcovité závody mohly mít start o něco výš, takto se zbytečně běželo v mnoha kategoriích jen nahoru a dolu. Sobotní dvouetapový závod vyhráli Martina Tichovská a Petr Fodor.
Nedělní závod byl přeborem na klasice, jak pro Prahu, tak pro Středočechy. Opět bylo slunečno. Start i cíl byly dost nahoře, a tak některé kategorie neměly až tak velké převýšení a proběhly se v rychlém lese. Hlavní přebornické kategorie si ale opět užily kopce a kamení a tituly se rozdávaly za opravdovou klasiku, časy spíše na horní hranici. Přebornické tituly si odvezli Anna Langpaulová a Martin Janata. Závodníků bylo méně než na prvních dvou žebříčcích, ale všechny 3 dobřichovické hospody na pravém břehu Berounky nestíhaly, zvlášť mezi sobotními etapami.
I když Děčín spolupořádal i klasiku v neděli v Německu, já zvolil závody u Prahy. Mapa Údolí raků po téměř 40 letech byl zážitek. Sláva v Říčanech začla běhat nová generace o-mládeže. A vznikají tam mapy. Les na jaře byl naštěstí jen málo pichlavý a ani porosty nebyly úplně neprůchodné. A tak se běžela zdejší klasika, superrychlý závod s minimálním převýšením, kde se musely uhlídat porosty. Pro mne bylo podstatnou vadou, že jsem při kontrole mapy za startem zjistil, že mám mapu D21L, a nemohlo z toho být nic než vostuda (H21K = D21L). Ty hlavní kategorie teprve dobíhaly, ale vedli Ivana Bochenková a Petr Kozák - nestárnoucí. A pokud je v Praze hezky, přijede na závody přes 700 závodníků, a je to organizátorský problém. Nedovez jsem 10 nových. "pražských" půjčovacích čipů, ale pořadatelům chybělo na půjčení padesát. Bylo pěkné počasí, vedro a počasí na rodinné výlety. Minulý týden proběhlo cílem přes 600 a dnes dost přes 700... web závodu
Ještědská oblast zahájila sezónu 2.4. velmi pěkným závodem na krátké trati v Maxičkách u Děčína. Počasí závodu přálo, terén byl po zimě bez záludného kapradí a trávy (zatím). Takže to bylo krásné proběnutí v pěkném tzv. borském terénu. Překvapily stovky placatých žab cestou z cíle, to rybník na shromaždišti měl žabí sezónu a listí okolo bylo v pohybu. Na shromaždišti byla i dobře zásobená restaurace a závod dostupný i místní MHD.
V technicky pěkném terénu, ale superrychlém (pískovcové skalky, kupičky), vyhráli v hlavních kategoriích "místní ještědští .-)" Tomáš Dlabaja a Bohdana Heczková. web závodu
Praha a Středočeši zahájili sezónu v pátek 25.3. nočním Přeborem Prahy a prvním žebříčkem o den později. Zmapována byla poslední část lesa Vidrholce, kde byla naposled nová mapa v roce 1991. Les to je placatý, v létě dost zarostlý. Po zimě to však nebylo hrozné. Více respektu budily vodnaté příkopy a bažinky. Asi čtvrtina prostoru leží na místě bývalého rybníka. Noční závod měl v kategorii H21 hojnou účast, kde startovalo skoro 50 závodníků.
Vyhrál Martin Henych, v ženách byla účast skromnější a vyhrála Martina Tichovská. Na nedělní závod přijelo přes 600 závodníků. I když se po noci ochladilo, zapršelo jen krátce. A tak závodníci odjížděli spokojeni.
Hlavní kategorie vyhráli Šárka Svobodná a Jakub Makovský.
Výsledky a web závodů
Laserskening - nové možnosti nejen pro mapaře
V českém OB tu máme opět něco převratného, a to použití nové technologie laserskeningu. Možná nebude tak revoluční jako třeba zavedení elektronického ražení nebo digitalizace map, ale určitě snese srovnání s použitím gps či dálkoměru, či je dokonce předčí. Připravujeme 2 mapy v okolí Prahy a pro obě už jde získat nové DMR podklady v podobě xyz souřadnic. Bohužel vždy jen v části mapy. Pro MČR nob je to jen ta menší a výškopisně nezajímavá část, ale pro akademické přebory jde právě o část poměrně složitou, kde nechybí ani strmé kopce a roztroušené balvany, skály a skaliska. A tak jsem za 500 Kč získal příslušná data a během pár minut z nich pomocí trial verze OCADu (včetně stažení a instalace) získal docela zajímavý podklad v podobě vrstevnicové mapy s metrovou ekvidistancí, kde jsem si vyznačil vrstevnice po 5 metrech odlišou barvou. Mimojiné použití GPS by znamenalo mít PC v lese, tady jsem šel do lesa s vyhodnoceným papírem-mapou. Nebylo nic zajímavějšího, než si jít na mapu o víkendu zaběhat. Terén byl pro mne víc než známý, protože jsem v něm desítky let denně běhal a kus loni mapoval. Zbytek svahu mi pro mapování do normálních podkladů nepřipadalo dříve za rozumný čas zvládnutelný. A stálo to za to, jako mapař jsem vnímal vlnky, které často bývají nezmapované nebo jsem je měl v mapě mírné vyosené nebo posunuté. A co bylo také zajímavé, byl to i docela zajímavý vrstevnicový trénink, kdy při pozorném čtení jsem přesně věděl, kde jsem. Dokonce se mi pdařilo seběhnout strmý svah, aniž bych se zamotal do zarostlých skalek jako jindy. Na mapě se dala tato místa odhadnout. Dojem byl velmi dobrý, mapování bude o třídu lepší, už jsem si i vyzkoušel zrevidovat rozházené kamínky z loňska (ovšem vybaven i výškoměrem kdy za tlakové výše se moc neměnil tlak). A také mne napadlo, že některé prostory by nebylo zajímavé si nechat vyjet jako vrstevnicovky v laserskeningu a kvalitně potrénovat vrstevnice. Cena 500 Kč za podklady (možná bude časem i nějaká výrazná o-sleva) je pro třeba 20 lidí naprosto fajn a není vůbec třeba poslat do terénu mapaře. Jen je potřeba zvolit přiměřeně zvlněný a dobře prostupný prostor. To je dáno i tím, že data (4. generace) jsou v síti 5x5 metrů s přesností do 1 metru v lese a asi 30 cm v otevřeném terénu. V současné době se snad nalétávajíi i data 5. generace, kde bude ještě zvýšená přesnost a i hustší síť bodů, která navíc nebude čtvercová.
V sobotu 19.3. se sjeli orienťáci z mnoha koutů Čech i Moravy do Hradce Králového na Jarní pohár.
Terén byl klasicky hradecký, tedy bez převýšení a mimo cesty hůře běhatelný. Na jaře bývá tradičně vodnatější, ale běhal jsem tu i závodil v březnu většinou ještě za mokřejších podmínek. Navíc se mi podařilo všechny vodní toky nějak překonat přeskokem nebo po kládě, a tak jsem se více namočil až v louži na cestě před cílem. Závod to byl podle očekávání velmi rychlý a ani parametry prodloužené klasiky mu na rychlosti neubraly. Hlavní kategorie vyhráli Martina Zvěřinová a Miloš Nikodým. Na shromaždišti bylo chladněji než minulý týden, ale i tak nás sluníčko občas zahřálo. Bufet v místní restauraci stačil jen jeden a vůbec v něm nebyla fronta. Nikdo totiž neměl moc žízeň ani hlad. V neděli pokračují závody štafetami.
V sobotu 12.3. začala jarní sezóna. Slunečné počasí nedovolilo dokončit sezónu LOB a naopak se mohly bez problémů konat
Jarní skály. Shromaždiště bylo tradičně pod hradem Kost. Běželo se tentokrát více na západ mimo vlastní mapu Kost, ale i tam jsou zajímavé skály a skalky a občas nějaký kopec. U toho nejvyššího se mi nedařilo v mapě vyčíst kudy nahoru, a tak jsem zbytečně vyběhl do místa, kudy nešlo dál než znovu dost kolmo dolů úzkým skalním průchodem. Nějak to tam nesedělo, a na jiných mapách tohoto prostoru jsou skály nakresleny srozumitelněji. V závěru závodu jsme si mohli užít i trochu zimy v podobě běhu po zledovatělé cestě a na sběrku to bylo dokonce sněhem. Ale sluničko hřálo a volba padla správně na krátký rukáv.
Hlavní kategorie vyhráli Bohdana Heczková a Pavel Hradec.
LOBy pokračovaly 3. a 4. závodem v okolí Cínovce na území Německa. Pořádal Krušnohorský rogainingový klub a USV TU Dresden. Němci dodali kvantitu (klub má přes 200 členů), český pořadatel v mnohem skormnějším počtu pak pomohl svými zkušenostmi doladit mnohé technické záležitosti (stavba tratí, mapa, bufet). A když přispělo i počasí, které nadělilo dostatek kvalitního sněhu a sluneční pohodu, byl to podle ohlasů velmi podařený závod. Tratě se motaly kolem biatlonového stadionu, českému území se nakonec vyhnuly a část závodu byla v odlehlejších místech "v tečkách". Sobotní krátkou vyhráli Hana Hančíková a Ondřej Vodrážka. V nedělní závodě na dlouhé trati vyhrála Helena Randáková a opět Ondřej Vodrážka. Přestože se závod jel v zahraničí, byli pražští závodnici i někteří pořadatelé za hodinu doma v Praze.
Sezóna LOB začala Loby u Vrchlabí. Zima začala letos dobře, ale týden před závody ji vystřídalo předjaří. A tak se nakonec jel klasický LOB, kde se závodníci museli spokojit se spíše nouzovými podmínkami. Na loukách byl těžký mokrý zledovatělý sníh, v lese pak často chyběla slibovaná stopa vůbec a ti důvěřivější tam bloudili.
Já si první den moc nestěžoval, ale v neděli i naše kategorie jezdila (spíše jsem běhal s lyžemi ) kolmo nahoru, kolmo dolu. Mapa nám raději zatajila hlavní vrstevnice, abychom ty metry ani nepočítali. Mistrovství na klasice vyhráli Bára Chudíková a Jan Lauerman, v nedělní krátké byl vítěz u mužů stejný, v ženách se před Chudíkovou dostala Helena Randáková.
Megaranking 2010 (započítává se nejlepších 60 závodů) vyhráli Jitka Svobodová (DCE) a Tomáš Janovský (PGP). Současně získal Tomáš Janovský s 53 závody titul rankoholika 2010 před Jiřím Douchou (50 závodů) a Jitkou Svobodovou (45 závodů). Celkové výsledky - megarankig - muži a megaranking - ženy
V sobotu 4.12. pořádala Pragovka Mikulášův kufr - závod s nejstarší tradicí v Praze. Rozpis byl ve stejném duchu jako před 40 lety. Jen účast mládeže a dětí nebyla největší. Ale asi díky štědré sněhové nadílce dostaly přednost jiné aktivity. Běželo se stejně jako loni na Letné s centrem v restauraci Výletná. Tratě byly namotány v Letenských sadech a Letenské pláni a sněhové závěje preferovaly cestovky.
Závěr sezóny patří závodům s netradičními disciplínami. Již 17. ročník SMIKu - scorelauf s migrujícími kontrolami -se běžel 17.11. na rovinaté mapě Václav u Čelákovic.
Shromaždiště bylo v malé hospůdce, ale teplé počasí umožnilo se převléknout i venku. SMIK má rok od roku stále hojnější účast, a tedy už nelze zařadit na odstartování sprintové prémie, stejně tak by asi bylo problémové využít Sportident (nelze si označit kontrolu dopředu pro hromadný odběh od kontrol v čase T). Moje taktika byla něco nasbírat a v cíli se smát těm, co prošvihnou limit. Smál se Vláďa Mezník - Z 277 borců bylo 121 bez bodů :-) I když na rovině nebylo těžké spočítat rychlost běhu po mapě, zaskočilo mnoho závodníků záludné měřítko 15, kde to tak neodsejpá a také to, že cíl byl jinde než start a vyčníval z mapy. Já si spočítal, že na nejzadnější nejlépe bodované kontroly ani nedoběhnu, resp. dám jen ty a to by bylo málo. I tak jsem se vlastně těch 60 minut skoro nezastavil, jen na jedné kontrole tak dvacet vteřin, a posledních 20 minut jsem se musel hecovat k slušnému tempu, abych o necelou minutu stihl limit. Vítězi Davidu Hepnerovi se podařilo oběhnout všechno, další 2 závodnící měli našlápnuto na plný počet bodů, ale přece jen o nějaké vteřiny prošvihli limit. Ten ostatně stihlo jen 36 závodníků z 277. Nejlepší dáma byla Marie Dlouhá a v dámách ty, co stihly limit, zdaleka nevyhrály. Po vyhlášení se závodnící rychle rozprchli, zatímco pořadatelé pilně vyhodnocovali papírové průkazky a konečné výsledky.
Mapování na obratníku. Chodit po lese v půlce listopadu skoro celý den v krátkých rukávech, to můžete zažít např. pokud se vám poštěstí zavítat v půlce listopadu do oblasti obratníku v JZ Číně. Ale časy se mění, a tak stačilo tuto neděli vyrazit jen s tramvajenkou do Klánovic.
Vzpomínkový večer na Bábíka začal závodem na Petříně. kde se v pátek 12.11. bežely noční štafety HULK Opět jako před 2 týdny bylo teplo a nádherné výhledy. Závod jsem běžel dost popaměti. Ale to bylo dobře, protože v noci do mapy moc nevidím a obsah mapy byl pro mne nakreslen na hranici čitelnosti. Naštěstí některé průchody a schody znám nazpaměť ještě ze školních let. Neběželo se jen na Petříně, kde bylo nutné správně vyčíst změť paralelních traversových cest, ale i v uličkách Malé Strany a Hradčan, kde jsem brousil hřebíky o starou dlažbu. Ale na zbytek závodu se hřebiková obuv hodila. Závod vyhrály favorizované štafety PGP. Po vyhlášení závodu se část účastníků ještě přemístila do Vyšehradské pevnosti, kde se konala vzpomínková akce.
První listopadový víkend patřil tradičně Mistrovství ČR v horském OB. Pořádal Aljošův oddíl v okolí Králíků. Okolní lesy slibovaly slušné horské proběhnutí. Vyšlo i počasí, kdy bylo na listopad docela teplo, i když dost větrno. Spadlo i pár kapek, ale vytrvalejší déšť si vybral čas mezi etapami. Stavitel občas překvapil obtížností kontrol, a tak pár týmů nemělo všechny kontroly. I některé postupy bylo nutné v síti cest hlídat.
Zázemí v Králíkách bylo dobré, i když zavřených hospod mohlo být méně, a i tělocvičnu nám mohli nafouknout na větší rozměr. Celkovým vítězem se staly v hlavních kategoriích dvojice - HH Olda Janeček, Vojta Hora, HD Kateřina Matrasová, Jan Kopáček a DD Matrasová Vendula, Bulvová Hana.
Posledním rankingovým závodem byl jičínský závod Východočeského žebříčku na mapě Špica. Les byl mírně zvlněný, občas zarostlý, ale většinou docela rychlý. Počasí na poslední říjnový den výborné, takže nic nebránilo kvalitnímu, letos poslednímu, proběhnutí. Hlavní kategorie vyhráli Monika Topinková a David Hepner.
Úterní lahváč na Petříně byl bohužel posledním závodem pro Bábíka. Dnes přišla neuvěřitelná zpráva - Babik vcera zemrel, pri jizde na kole ho srazilo
auto, byl mrtev na miste.
Nasvícené Hradčany a nad nimi velký svítící měsíc, za zády zase svítí petřínská rozhledna. Taková byla atmosféra dalšího lahváče na již vlastně tradiční mapě Petřín.. Pořadatel Jéňa vybral pozdní termín, ale počasí bylo skvělé. Nebylo nás moc, takže na každého vyšla nějaká ta zátka. Naběhalo se u toho také nějaké převýšení a vyrušilo pár dvojic, které na Petříně hledaly něco jiného než nevypité lahváče. Ještě jsem také vyrušil jednoho samopalníka u americké ambasády. Ani jsem se mu nesnažil vysvětlit, co před jeho strážní budkou jsem chtěl hledat :-), stejně jsem byl u úplně jiného plotu. Uprostřed sadů vysoko na kopci bylo centrum scorelaufu v dobře zásobeném a levném bufetu Petřínské terasy. Vítězný počet piv byl tentokrát 9 a dosáhli ho hned 2 závodníci.
Poslední žebříčkový víkend uspořádala dvojzávod pro Pražskou a Středočeskou oblast Kamenice na mapě Na Požárech. Bylo to příjemné proběhnutí bez velkého převýšení. Vlastně ta rovina byla zrádná, protože ne vše na mapě sedělo, a tak jsem každý den udělal několik dost velkých chyb v kapřích oblastech. V sobotu bylo příjené slunečné počasí, v neděli spadlo pár kapek, ale bylo tepleji. Účast přes 500 závodníků už v Praze není častá, takže pořadatelé i hospoda měli plné ruce práce. Dokonce ani nestačila půjčovací sada čipů. Sobotní krátkou trať vyhráli Martina Tichovská a Luboš Matějů, nedělní klasiku Šárka Svobodná a rovněž Luboš Matějů.
V neděli 17.10. se připojila ještě Ještědská oblast (nebo mi k ní). Pořádala Roudnice nad Labem kousek za Labem. Slunečné počasí překvapilo, ale byli jsme v nejteplejším místě Česka. Rovinatý les s jemnými tvary sliboval rychlý závod, i když les by místy zabušený. Já běžel ještě o minutu na kilometr rychleji než včera. I tak překvapil vítěz Honza Šedivý, který zaběhl 7.3 kilometru vteřinu pod 32 minut. V ženách vyhrála Martina Spurná. Výsledky
V sobotu 16.10. pokračovala Pražská a Středočeská oblast závody na mapě Bouchalka. Počasí bylo uplakané, sluníčko nevyhrálo. Ale nebyla zima. V lese to bylo velmi rychlé, pokud tratě nevedly hustníčkama a ostružinovým podrostem. Kopce nevadily. Já běžel snad nejrychleji v sezóně. Na shormaždišti nás čekal dobře zásobený a levný motorest, ketrý pouze ne vždy stíhal nápor hladových závodníků. Hlavní kategorie vyhráli Magda Ryšavá a Luboš Matějů. Výsledky
O víkendu 9.-10.10. jsme pořádali v Klánovicích MTBO V sobotu M ČR sprint a krátkou, v neděli první M ČR družstev. Počasí fajn, zázemí snad také, terén moc rovný a také rychlý.
V neděli 3.10. Praha nic nepořádala, ale necelou hodinku cesty po dálnici pořádal oddíl PEN resp. mládež Ještědské oblasti Frýdštejn Cup. Jednalo se o dopolední závod ve sprintu a odpolední na krátké trati. Počasí už bylo chladnější a bez sluníčka, ale na běhání bylo ideálně. Sprint nebyl jen v ulicích Frýdštejna, ale i v lesících okolo, kde na hlavní kategorii H21 čekal chyták v podobě výjimky v číslování kontrol. Asi to nebyl záměr stavitele, ale dost lidí se nachytalo, tedy 6krát disk. a 6, kteří si chybu napravili. Sprint vyhráli Pavel Hradec a Katarína Labašová. V pauze mezi závody jsem mohli využít místního pohostinství s velmi příznivými cenami, které byly po předložení čipu ještě příznivější. Odpolední krátká byla natočena v nevelkém lese kolem rozhledny. Tratě měly slušné převýšení a hodně kontrol. Mapa mohla být někde přesnější, ale kromě malého zaváhání u jedničky jsem se nikde neztratil. I odpoledne se nechalo spousta závodníků nachytat na blízké kontroly a bylo disk. Krátkou trať vyhráli v hlavních kategoriích michaela Gomzyk Omová a Pavel Kubát.
V sobotu 2.10. pokračoval pražský žebříček v Březině u Rokycan na mapě Radečské hradiště, kde pořádala Sparta klasickou trať. Nejdelší trať mužů nakonec délku klasiky nedosáhla. Já běžel káčka, a trať se mi líbila. I v lese bylo příjemně, i když v kamení v oblasti lomů bylo kluzko. Na shromaždišti svítilo sluníčko, a tak ani nevadilo nevytápěné shromaždiště v zámeckém parčíku. V hlavních kategoriích vyhráli Ondřej Vodrážka a Kateřina Vodrážková. Výsledky
Dalším vrcholem podzimní sezóny bylo Mistovství ČR štafet a klubů na Liščí boudě. Terén houpačkový sliboval ryché proběhnutí, i když z jihu začíná prostor nepříjemně zarůstat. Tratě byly na první pohled jednoduché, ale nadělal jsme dost drobných paralelních chyb. A v lese jsem viděl kličkovat i ostatní běžce, takže mapování rozhodně nebylo možné podceňovat. Nepříjemné bylo počasí, zvlášť na družstva, kdy kromě deště ještě přibylo chladno. Tituly ve štafetách patří mužům Pragovky a ženám z Pardubic. V neděli družstva tyhrála "domácí" Pragovka.
V úterý 21.9. začala podzimní lahváčová sezóna 20. ročníkem H.N.P.L.S.. Běželo se na nevelké mapce Petrovice za krásného úplňku. V lese to už tak krásné nebylo, ale obtížnost zarostlého terénu byla vykompenzována snažší části na sídlišti mezi paneláky.
Mne se nedařilo, protože mi už před první kontrolou přestalo svítit světlo a než jsem si půjčíl náhradní, přece jen jsem přišel o podstatnou část závodu. A tak z 13 navštívených kontrol jsem jen 4x uspěl.
O víkendu 18.-19.9. čekal české orienťáky vrchol domácí sezóny - M ČR na klasické trati. Ti co byli před týdnem na béčkách se tak znovu ocitli na Vysočině, tentokrát v okolí Jihlavy.
Terén byl ale proti předchozímu týdnu mnohem prostupnější, zvlášť sobotní prostor veteránské desítky. V neděli už bylo na mapě dost míst, kde už to přes klacky či bažinky běželo pomaleji. Mapa opět vysočinská. I když jsem občas něco nepochopil, dalo se vždy podle ní domapovat ke kontrolám. Počasí bylo už podzimí, sluníčko hřálo jen málo. O to lépe se běželo v lese. V cíli každý našel standardní služby a tak závodu nic podstatného nechybělo. Snad jen cesta na nedělní start byla o něco delší a pár lidí tak má dlouhý mezičas na první kontrolu. Někoho překvapilo, jako každoročně, že někdo z favoritů překvapivě nepoustoupil do A finále. Mne naopak překvapili ti, co se tam dostali a místo H50 si dali H21A. Mistry ČR se stali Martina Zvěřinová a Jan Šedivý.
Béčkaři si o víkendu 11.-12.9. zazávodili v náročných terénech Vysočiny, kde poblíž Čachnova pořádal Chrast. Závody byly náročné fyzicky, běhalo se v podmáčenm terénu, kde bylo dost klacků a hustníčků, zato nevelké pžřevýšení. Ani mapově to nebylo jednoduché. Mapa byla typicky vysočinská od "vysočinských" mapařů. Něco mi na ní občas chybělo (krmelec, pěšina), ale pokud jsem mapoval pozorně, vždy jsem se domapoval přesně ke kontrole. Počasí bylo běhací. Shromaždiště mírně podmáčené, ale stánky hojně zásobené jídlem včetně místního chotěbořského piva.
15 kilometrová klasika v sobotu budila úctu, ale vítěz Vladimír Lučan s přehledem dodržel směrný čas. V ženách vyhrála Bohdana Heczková a stejní vítězové v hlavních kategoriích byli i v neděli. Výsledky
Již tradičně část orienťáků upřednostňuje na konci prázdnin západní Čechy před východními a jede na Jesenický labyrint, kde očekávají poklidnější atmosféru a zajímavé terény. Určutě nebyli zklamáni ani letos. Běželo se v Krtech u Jesenice na mapě Viklan z loňských áček. V kempu bylo sice dost mokro, ale déšť se vyhnul všem etapám i doprovodným závodům a pokaždé alespoň na chvíli vysvitlo sluníčko. Vítězi závodu se stali Vladěna Hrstková a Radim Ondráček.
Grand Prix Slovakia a současně Pohár Slovenského krasu proběhl ve dnech 19.-22.8. s centrem v Dedinkách ve Slovenském ráji. První dva dny se závodilo na Silické planině v nezalesněné části. Bohužel mapař nějak nezvládl poprat se s terénem a nepoužil mnohde ani minulou mapu, a tak v zarostlejších částech planiny měl závod nádech neočekávaného dobrodružství, kdy často zničeho nic jsem přestal chápat, kde na mapě jsem. Poslední dva dny jsme závodili přímo nad Dedinkami na Geravách. Mapař tamní mapu zvládl už mnohem lépe, takže problémy jsem měl spíše s tím, jak "bílý" les na planině může být kopcovatý a špatně průběžný. Ale nechyběly ani rovinaté louky. Škoda, že na planinu nás už i přes nabídku v rozpisu zřejmě nikdy nesveze sedačková lanovka, která dojezdila po 40 letech loni v září a z které byly kouzelné vyhlídky. O to náročnější byla cesta na shromaždiště, i když výstup nebyl dlouhý a děti a veteráni použili autodopravu pořadatele. Počasí bylo velmi příjemné a mnohé závodníky zlákalo k dalším výletům po etapách. Konkurence byla slušná, snad jen elitní kategorie by uvítaly více kvalitních závodníků. Celkovými vítězi se stali Michaela Gomzyk Omová (CZE) a Marian Dávidík (SVK).
Klasické proběhnutí na skalních pětkách v okolí hradu Valečov připravil Jičín na víkend 14.-15.8. První etapu skropil silný dešť, ale pak už bylo hezky. První den jsme museli zvládnout etapy dvě, třetí den se běželo na trojce a kontroly byly často poschovávané ve tmě v jeskyních a na některé se podařilo dostat jen šikovnějším a štíhlejším závodníkům. Ve třetí hendikepové etapě si pro vítězství doběhli Iva Bochenková a Štěpán Dlabaja.
O víkendu 23.-25.7. se konaly další prázdninové vícedenní Kůstrý 2010 na Šumavě poblíž Javorníku.
Byly to zajímavé a současně komornější závody. První den se pozdě odpoledne běžela v hustnících a bažinkách krátká trať. Po ní se začalo zhoršovat počasí a následující den skoro celý propršel. O to náročnější byla v ten den klasika. kdy jsme již zavítali i do kamenitějších částí lesa. Opět nechybělo proběhnutí několika hustníky. Bohužel mapa byla i pro spoustu veteránů patnáctka, což za šera nebylo lehké účíst. Poslední den se počasí umoudřilo a etapa byla dost podobná předchozí - občas kamenitý terén a občas hustníky. Zázemí už nebylo v kempu, ale na louce u cíle, kde proběhlo i vyhlášení. V hlavních kategoriích (byla-li jí při malé účasti opravdu elita) vyhráli Michal Smola a Kamila Gregorová. Dana Brožková běžela jen 2 etapy. A zajímavé byly také boje v prestižně obsazené kategorii H21B.
Spolu s ještědskou mládeží jsme navštívili atraktivní závody v Chorvatsku - Croatia Open. Centrum bylo ve vesničce Gerovo, kde jsme již byli před 4 roky. Skoro nic se nezměnilo - Tělocvična je stále malá, vedlejší hotel nedostavěný, hospody nevaří, obchůdek se rychle vykoupí, místní mládež si občas přivlastní nějaké potraviny a v hospodě vám řeknou, že "Gazda za vas zaplatil pivo". Ale jinak ta vesnice "v závrtu" obklopená horami a lesy má své kouzlo a zdaleka tam nebylo vedro jako u moře, kam jsem také několikrát zavítali. V lese to stálo za to. První krátká etapa u vesnice Malo Selo byla skoro stejně náročná jako loňské závody v nedalekém slovinském Logatci. Samé závrty a těžká kamenitá podložka a nově pořezané větve (větve asi o okoukli v Česku). Druhá etapa byl sprint ve městečku Opatija u moře. Kromě parku se běhalo po plážích resp. skákalo se přes lehátka a koupající - zákaz použití hřebů .-). Mne zaujal, jak v parku tak u startu, nádherný bambusový hustník, jaký najdete leda v Číně. Vlastní závod byl náročný na správné přečtení průlezů a učtrní cestiček v parčíku. I třetí etapa byla "krátká" a nás zaskočila svou náročností, kdy bylo potřeba si poradit často s velmi kamenitým terénem, nově projetými cestami a pochopitelně s četnými závrty a kopci. Čtvrtá etapa - klasika- se nejvíc podobala našim terénům, ale bylo třeba dát pozor na místa, kde se náročnost terénu zvýšila. Poslední etapa byla nejrychlejší, ale také záludná, protože bylo poteřba hlídat vzdálenosti a azimuty na ne vždy přesné mapě (předchozí mapy byly výborné). Závěrečné vyhlášení bylo v kategoriích mládeže a 21 velmi často doménou českých závodníků. Elitu vyhráli Míša Omová a Švéd Jan Troeng, když Pavel Hradec poslední den ztratil doté doby těsný kontakt. České tými obsadily i první dvě místa v soutěži klubů. Organizace závodů i přes poměrně úzký okruh pořadatelů klapla a terény stojí za návštěvu i pro případný trénink cestou k moři.
Prvním prázdninovým vícedenním závodem byla Cena Střední Moravy. Závodilo se v okolí Horního Štěpánova a Malého Hradiska. Počasí bylo příjemné, uprostřed lesů nebylo vedro. Před poslední etapou zapršelo. Úvodní krátká trať se docela povedla, závodníky potrápily nepřesné azimuty a zřejmě občas i mapaře. Druhá etapa byla nejdelší, ale dost se dalo využít cest a naopak les byl dost špatně průběžný, protože na zemi leželo plno pořezaných stromků a pokácených stromů. Třetí etapa byla formou scorelaufu a tam pro dost lidí závod skončil, díky nepozornosti. Čtvrtý den to bylo rychlé nenáročné proběhnutí v pěkném lese. Vložený závod MTBO přitáhl jen minimum zájemců, ale krátké smíšené štafety si zaběhlo dost účastníků závodu. Celkovými vítězi závodů se stali Martina Bucká a Jan Klapal.
Zakončení Žaket Pražského poháru žactva skončilo sportovně společenskou akcí štafety PPŽ spojené s firemními štafetami - Klacky Open. Shromaždiště bylo v příjemném prostředí v restauraci Dívčí skok, kde to mělo pro mnohé jednu chybu, pro menšinu přednost, a to že bylo v hlubokém údolí. A tak po startu, případně po divácké kontrole to bylo vždycky do kopce. Protože nebylo vedro, tak se z běhání po skalnatých strání vraceli běžci spokojeni. Účast byla hojná, do restaurace jsme se vešli, jen obsluha z nás byla vyplašená. Kromě pražských, přijelo i žactvo z Jičína, zaběhnout si přišel sekretariát a ve firemních týmech nechyběla řada známých orienťáckých tváří, a to nejen z Prahy. Po závodě čekalo na Klacky kromě nějakého jídla i posezení, při hudbě.
V sobotu 19.6. pořádal pardubický oddíl béčka v Horním Bradle. Terén nebyl zase tak rychlý, jak si představoval stavitel a tak béčka přešvihla limit. Pro mne to bylo důstojné proběhnutí na mém 2000. závodě za 40 sezón.
Stavitel také ztratil trochu fantazii a na rozdíl od slušného začátku byl konec stupidně po cestách a zbytečné byly i jalové seběhy a výběhy kopců. Závodnící si ale nic lepšího nezasloužili, protože účast v HD21ABC byla přinejemnším rozpačitá. Klasika mladé netáhne. Počasí fajn, nebylo vedro. Hlavní kategorie (jsou-li to na béčkách áčka) vyhráli Denisa Kosová a David Hepner.
Po pěkném ubytování v Chrudimi proběhla nedělní krátká v režii Hlinska na mapě Ležáky. Účast v HD21 už byla důstojnější. Stavba tratí opět měla rezervy. Především první závodníci doplatili na postupy přes neposekané louky, kterým se snad mohl stavitel vyhnout. Vyskytla se i kapří oblast (kontrola 117), kde by bylo dobré domapovat něco melioraček, porostů i vývratů, když už z druhé strany kontroly jich bylo v mapě požehnaně. Nakonec vyhráli z později startujících Martina Dočkalová a David Hepner.
Vrcholem jarní sezóny bylo Mistrovství ČR na krátké trati, které uspořádali pořadatelé z Jablonce nad Nisou v krásném terénu Jizerských hor. Kromě kopců a kamenů bylo také v lese dost klacků. Ale to asi těm nejlepším nevadilo. Do nedělného finále se i ochladilo, a tak bylo krásně běhatelné počasí.
Mistry se stali Radka Brožková a Adam Chromý.
Předposlední závod Žaket Pražského poháru žactva proběhl 9.6. ve Hvězdě. Tratě byly natažené rozumně, Téčka i mimo oboru. Někteří Téčkaři pak nepochopili, že tam zrovna chyběl kousek zdi a dalo se vyběhnout i mimo branky. Zázemí na dopravním hřišti skýtalo pro děcka i další atrakce. Počasí vyšlo a bouřka zastihla jen startující opozdilce. Příští týden se poběží v Hostivaři na Přehradě.
O víkendu 5.-6.6. uspořádal Nová Bor pěkný áčkový víkend v okolí Velenic. Sobotní krátká byla v technicky zajímavém terénu, kde bych ale mapě vytknul jednu typicky českou nectnost. A to kašlání na mezinárodní klíč ISOM a použití podměrečných synbolů neodpovídající mapě 1:10000. Když se pak některá kolečka kontrol překrývala, šel jsem v těch místech malý azimuťák.
Neděle na patnácce už taková nesrozumitelná místa mapa neměla. Naše kategorie měla zajímavý začátek, kde byla volba postupů spojená s eleiminací největších kopců. O to větší překvapení bylo v druhé půlce, kde kopce přibyly a už na ně nešla žádná obíhačka vymyslet. Oba dny krásně svítilo sluníčko, ale vedro vyloženě nebylo a i na shromaždišti to bylo fajn. Sobotní krátkou vyhráli Tomáš Udržal a Iva Rufferová, nedělní klasiku pak polští závodníci Jacek Morawski a Hana Wisniewska.
Výsledky.
Byla deštivá středa a Žaket Pražský pohár žactva měl na programu další závod na mapě Ládví. Nevelký lesík na okraji Prahy už na PPŽ posloužil mnohokrát. Tentokrát byly některé pasáže nejen pichlavé, ale i díky bujné a zmoklé vegetaci neprůhledné. Lilo a až v 18.00, kdy odstartoval poslední závodník se déšť uťal. Pořadatelé budou mít nelehkou práci z mokrých průkazek vyluštit výsledky a ani závodníci neměli všichni vodovzdorně upravenou mapu. Na shromaždišti se všichni museli vejít do altánku, případně startovacího stanu. K dispozici byla i zelená toika z akce Praha stokadibudková. Příští týden se bude běhat kolem Hostivařské přehrady.
V sobotu 29.5. měla Praha a Středočeská oblast na pořadu krátký a rychlý sprint v Kladně Rozdělově. Mapa už tam několik desítek let nebyla a tak to pro někoho mohl být i nový terén. Mapa byla v klíči ISSOM. Les byl placatý a místy dost zarostlý, ale stavitel se maximálně snažil použít tu čistou část lesa, kde to ve smrkovém lese na jehličí bylo nakonec velmi rychlé. 3.2 kilometry dali bratři Procházkové za 15 minut a kousek a podle mezičasů rozhodly o vítězi (Jan) až fáborky (byly asi trochu delší, než uvádí čas ve výsledcích) V ženách vyhrála Bára Baldriánová. Skalní zůstali v Kladně do odpoledne, kdy se v uličkách pod centrem běžel krátký městský sprintík.
Ani v neděli nás nečekalo nic těžkého a dlouhého. Sparta pořádala na Rybníkách u Černých Voděrad krátkou a podle mne se stavba docela vydařila. Nebyly tam žádné velké kopce ani zašívačky do hustníků a nenerazil jsem ani na nějaké problémy s mapou. Snad jen kontroly za kameny mohly vyskočit vždy o nějakou vteřinku dříve. V ženách vyhrála opět Bára Baldriánová, v mužích Jan Kučera. Díky tomu, že se parkovalo u cíle, vyčítali si někteří čipy se zpožděním. Víkdendovou účast trochu snížily závody MTBO, které se pořadaly rovněž nedaleko Prahy.
Žaket Pražský pohár žactva pokračoval 3. závodem v Suchdole na mapě Vrabec. Po vytrvalém dešti bylo v lese mokro a na květen nezvyklá zima. Díky tomu byla nižší účast na tréninkových tratích. Les byl v tomto ročním období díky vegetaci a deště mnohem hůř průhledný. Navíc cestičky od pejskařů jsou po pěti letech občas trochu jinde, a tak to bylo mnohde pro děcka mapově dobrodružné, když nemohli využít zakreslené sítě pěšinek. Tratě byly postaveny pokud možno bez velkého převýšení, které by se na mapě určitě našlo. Příští týden se běží opět mimo Prahu a dokonce již mimo dosah pražské MHD ve Zvoli.
První česká béčka pořádal Hradec (PHK) na mapě Biřička - jih (některá média uvádí nespravně i mapu Borkovník). Jednalo se o rychlý terén, ale asi v technicky nejlepší části "roviny" v okolí Hradce Králové. Placka nebyla totální, průseky nebyly úplně pravidelné a některé místo cestovky byly májově zatravněné. A běžce potrápily i hustníčky a po vydatných deštích i bažinky. Mapu bylo v některých pasážích nutné brát s rezervou. Jako by to někdo mapoval už před mnoha a mnoha lety. Ale chtělo to stát za svým a pořádně se rozhlédnout, kontrola tam vždycky byla. První den mě trochu zaskočil oficiální limit 150 minut na trati 16,25 km. Na 9 minut jsem se letos ještě nedostal, a tady mi vyšlo, že musím a mám jen necelé 4 minuty rezervu na kufry a případné zpomalení. Nakonec jsem se vešel minutu pod, když jsem 3 kontroly před koncem vyplašil, přepálil a vyběh na úplně jiné křižovatce a stále mne to ty 3 minuty rezervy. Dost tu rychlost také zachránila jedna veledlouhá cestovka - jasná volba. Vyhráli Martina Fejlková a Jan Hovorka. V neděli se trochu ochladilo, spíše rozfoukalo. Ale to při vlastním závodě nevadilo. Po pátečních informacích od pořadatele jsme si dovezli normální stan s podlážkou a do času startu 180 jsem měl veškerý komfort. Krátká měla jako správný middle spoustu kontrol, žádné cestovky a rozplizlý les (a jak píšu porosty mapované v některých místech kdysi). Ne všechno se mi podařilo ustát, ale šlo vždycky o pořádné rozhlédnutí v kolečku a až ke konci jsem začal mírně ujíždět z azimutů asi z únavy. Vyhráli opět Martina Fejlková a Tomáš Kolařík.
Druhý květnový víkend se již tradičně koná Mariánskolázeňský trojúhelník., který se letos musel vejít do dvou dnů. V sobotu dopoledne se začalo krátkou tratí na mapě Lazy. Spousta kontrol v náročném kamenitém, bažinatém, kopcovatém, zaklackovaném a hustníkovém - víc už toho snad připravit nešlo. Odpoledne jsme absolvovali krátký sprint s volným pořadím kontrol přímo v okolí tělocvičny jen s minimálním výběhem do tradičního parku v MLA. Sprint ve městě i když v poklidné čtvrti nepreferuji. Asi opravdu není vhodné do tohoto "formátu" volné pořadí, kdy závodníci řeší třeba i 2 minuty optimální variantu. Tom Novák, který si stěžoval na takový závod ve své oblasti, ho nakonec absolvoval tady. Škoda, zdejší parky mají na hezký sprint mimo ulice města.
Nedělní závod pak byla náročná, i když o malinko kratší klasika. Zatímco u města byl les s nevelkým převýšením a dobrou průchodností, dál od města to byla divočina náročná na běh a kopce. Co víc, horšila se i kvalita mapy, a tak to byla i kvízová mapařinka. Do Mariánek se sjela slušná konkurence, která přesáhla obyklou západočekou účast. Náročné terény přitáhly i přespolní. Celkovými vítězi tří etap se stali Kamila Gregorová a Pavel Košárek.
ŽAKET Pražský pohár žactva začal prvním závodem na mapě Troja. Lesa tam není mnoho, a ten je ještě rozdělen vysokými ploty botanické zahrady. Revidovaná mapa alespoň zachytila jejich aktuální stav. Počasí bylo chladné, a kdo se v lese zapomněl nebo přijel později, dobíhal za deště. Naštěstí tradiční shromaždiště v kempu bylo vybaveno stanem a schovat se šlo i do hospůdky.
Nápor zažila hlavně nejdelší tréninková trať, která nestačila kapacitou, protože se nepřihlašuje dopředu. A tak na někoho nezbyly mapy. Mládeže na PPŽku se to netýkalo. Příští týden čeká na žactvo pichlavý Kamýk.
První májový víkend se na česko-saském pomezí konaly tradiční závody Saxbo. Začínalo se na českém území v okolí Mařenic, kde nás čekaly především kopce, občas hůře běhatelný les a nějaké skalky. Počasí bylo slunečné i přeháňkové, dokonce si první startující stěžovali na vedro.
Nedělní závod se konal v Německu v okolí lázní Oybin. Nad Oybinem se tyčí vysoko na skále hrad a vyhlídka na něj dávala tušit, co nás náročného může čekat během závodu. Opět tedy kopce a místy nepřehledné a vysoké pískovcové skály. V spodní části mapy pak nakloněná rovina místy s nepříjemným podrostem a roztroušenými kameny. Sobotní i nedělní závod vyhráli Vendula doležalová a Martin Janata.
Víkend 24.-25.4. by se měl pro mne správně skládat z nočního mistrovství v sobotu a nedělního dvojzávodu u Slaného. Ale já zvolil parádní terény na západě a severu.
V sobotu jsem absolvoval dlouhou cestu do okolí Aše, kde se v dříve desítky let lidem nedostupné oblasti, pořádal západočeský oblasťák na mapě Kozina. Účast byla komorní, parkování se vešlo na signální silničku, kde se v souběžném pásu ani po 20 letech od chemického hnojení se stromkům moc nedaří. Terén závodu byl jen trochu zvlněný, ale zato typicky západočeský. Převládal podmáčený les, klacky a podrost ze smrkového náletu. V tom pan mapař, stavitel a vrchní pořadatel v jedné osobě postavil často krásně zašité kontroly. Nezapomněl jsem se ani proběhnout po kdysi vytoužené metě pro případné "závodníky", a to již mimo mapu po poli za patníkama Takže to byla dohromady taková orienťácká lahůdka, kde běh ani dohledávky nebyly zadarmo.
V neděli jsem si vybral další pěkný závod v Litvínově, kde už se mnoho let nic neběželo, kromě horského OB. Mapu Třetí louka je tvořena z velké části z nově zmapovaných prostor. Zmapoval najatý ukrajinský kartograf, jehož práce byla zrevidována Honzou Tojnarem a jedním najatým slovenským kartografem. Terén Krušných hor ohraničující sever Litvínova trochu připomíná zlínské terény, a tak byl do stavby tratí zapojen i bývalý zlínský závodník - reproš. A ten nás v kopcovatém terénu vůbec nešetřil a i H21K nadělil pořádné převýšení. Les byl převážně bílý, listnaté stromy ještě neměly listí. Přesto postup v kopcích místy ztěžoval teprve se po jaru probouzející pichlavý podrost. Mnoho orienťáků by mohlo litvínovským závidět tak náročný terén přímo za domem. Nebylo ani těžké najít ve městě vhodné zázemí. Na novou mapu se orienťák vrátí hned tuto středu, kdy se z místní školy vyběhne na Dny orientace v přírodě. Vítězi se stali Míša Omová a Jakun Oma.
17.4.2010 uspořádal oddíl USK Praha Mistrovství ČR na dlouhé trati v typickém terénu Brd. A tak nás čekaly kamenité svahy se zbytky lomů střídané placatějšími částmi s hustníčky. Pro Pražáky známý terén, i když poslední roky se tam konají jen zimní ligy. Mapa byla tištěná na laserovce a naštěstí o trochu lépe než byla ukázka na shromaždišti. I tak by to chtělo ještě u černých teček v kamenných pasážích ubrat. Stačí porovnat s tiskem Kolotoče minulý týden, kde zase byla hodně světlá hnědá.
Na shromaždišti nás čekalo sluníčko a čistá obloha bez letadélek. Pěkné místo u kaple na Skalce skýtalo daleké vyhledy do krajiny. Dlouhá trať nakonec roztrhala závodní pole odstartovaná hromadným startem. Vyhrál Petr Losman, v ženách pak Martina Dočkalová. I na Stavárnu vyšla cena za nejvíce minut na trati v limitu. Co jsem pozoroval z veřejného závodu, vedl se na konci závodního pole tvrdý boj. Praha si přidá v neděli v okolí Mníšku a Skalky ještě další závod.
Zájem o dlouhou je, a tak nezbývá než se těšit na další mistrovství na dlouhých tratích v dalších letech.
Nedělní závod na Skalce byl stejně pohodový a slunečný. Ani na krátké jsme se nevyhnuli kamenitým pasážím a kopcům. Mistry Prahy na krátké trati se stali Martina Spurná a Luboš Matějů.
O víkendu 9.-10.4. jsme pořádali 3 závody v Jelencích na Kolotoči a Houpačce. Už v pátek se konal Přebor Prahy a Středočeské oblasti v NOB. V sobotu se pak přebory běžely na klasické trati. V hlavních kategoriích má nočák i klasika stejné vítěze - Ivanu Bochenkovou a Jana Flašara. Současně proběhl v sobotu na mapě Houpačka závod MTBO, který byl rovněž Přeborem Prahy. Tam zvítězili Katka Městková a Vojtěch Stránský.
A protože jsem pořádal a v neděli měla Praha na programu štafety (také přebor), tak jsem zavítal do Plzně na přebor Západočeské oblasti na klasice. Přestože jsme se do Plzně dostávali skrz sněhovou vánici, byl v Plzni už příjemněji, spadlo už jen pár kapek a ukázalo se i sluníčko. Závod na mapě Krkavec byl nenáročný a rychlý. Běželo se v bílém lese skoro na rovině, kde jen místy byly pěkně zvlněné vrstevnice. A tak i skoro 13 kilometrů na pořádnou klasiku nestačilo. Vlastně mně ano. Hlavní kategorie vyhráli Pavla Hulcová a Karel Rambousek.
Byl spočítán megaranking 2009 - muži - vítěz Tomáš Janovský a ženy - vítěz Lenka Hrobařová. Rankoholici tam rovněž najdou spočítané výslekdy za sezónu. Moc se neliší, a proto vítěze najdete na čele megarankingu.
Je na čase si připomenout trochu o-historie. Co takhle 10 let staré sosnoviny (starší se nezachovaly, ale také možná ani nebyly). A o čem se tam tehdy psalo? Koukám ranking, sportident, nedostatek sněhu (ta zima poté byla bez jediného LOB závodu), Valná hromada před 10 lety a také - samozřejmě Bestíkovy noviny. I ony někdy v těchto dnech oslavily 10 let svého trvání. Jakpak vlastně vypadal český internet před 10 lety? Kdo si dnes vzpomene na tu dobu. Nebyly tam tehda jen zprávy z OB ? .-)
Komu nepřijde oddílovou poštou, může si předplatit časopis
Mapová rada Českého svazu orientačního běhu založila
internetovou konferenci
Mapaři OB na serveru pandora.cz. Každý se může přihlásit zasláním emailu na
mapariob@pandora.cz, kde v Subject (Předmětu) emailu musí být uvedeno SUBSCRIBE mapariob. Dále musíte postupovat podle návodu v došlých emailech a moderátor konference (já) vás musí schválit.
Účelem konference je informovat o některých akcích mapařů OB (např. nabídky mapování) a konference by měla sloužit i k odborné výměně názorů.
Příručka Tvorba map pro OB (včetně klíče ISOM 2000) je převedena do
elektronické podoby.
Loga partnerů Českého svazu OB ve formátu OCAD6 pro použití na OB mapách. (Od Petra Hraničky)
Další moje weby
Na začátek stránky
 email:
Borovicka.Milan
|
Drby
O-bufet
BEN
Béďa
Informace
Mapy
LOB
MTBO
ČAR
COH
SZOŠ
OBSONKK
Betov
O-katalog
|
